Súra číslo: 26, Název: Básníci, Arabský název: Al-Šu‘ará´
Od verše:1 do verše: 227
- Tá sín mím.
- Toto jsou Písma zřetelného znamení.
- Možná že duše tvá se rmoutí proto, že uvěřit nechtějí,
- však kdybychom chtěli, seslali bychom jim z nebes znamení, před nímž jejich šíje by zůstaly zkrouceny v ponížení.
- A kdykoliv se jim dostalo od Milosrdného nového připomenutí, vždy se jen od něho odvrátili
- a za lež je prohlásili; však dostane se jim zvěsti o tom, čemu se posmívali!
- Což po zemi se nerozhlédli a neviděli, kolika druhům rostlin užitečných jsme na ní vyrůst dali?
- Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
- A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
- A hle, Pán tvůj Mojžíše zavolal: „Jdi k lidu, jenž křivdu činí,
- k lidu Faraónovu; což nebudou bohabojní?“
- I odpověděl: „Pane, obávám se, že mne ze lži obviní
- a že hruď má stísněna bude a jazyk můj se nerozváže. Pošli pro Áróna raději!
- A oni mají proti mně obvinění a bojím se, že mě zabijí.“
- I řekl Bůh: „Nikoliv, půjdete oba s Našimi znameními a My, naslouchajíce, budeme s vámi.
- K Faraónovi jděte a řekněte: My poslové jsme věru Pána lidstva veškerého,
- odešli dítka Izraele s námi!“
- I pravil Faraón: „Což jsme tě jako dítě mezi sebou nevychovali a nezůstals u nás mnohá léta věku svého?
- A přesto jsi provedl skutek svůj, jejž jsi učinil;tys věru jeden z nevděčných!“
- Mojžíš odpověděl: „Spáchal jsem jej v době, kdy byl jsem ještě jedním z bloudících,
- a uprchl jsem před vámi, neb jsem se vás bál. Pán můj mi pak moudrost daroval a jedním ze svých poslů mě učinil.
- A dobrodiní, jež mi předhazuješ, je v tom snad, žes dítka Izraele zotročil?“
- I otázal se Faraón: „A kdo je ten Pán lidstva?“
- Odvětil: „Pán nebes i země a všeho, co mezi nimi je - uvěřit-li dovedete!“
- I pravil Faraón k okolostojícím: „Zdaž slyšíte?“
- Řek1 Mojžíš: „Pánem vaším je i vašich dávných předků.“
- Pravil: „Váš posel, jenž vyslán byl k vám, je bláznem vskutku!“
- A Mojžíš pokračoval: „Je Pánem východu i západu a toho, co mezi nimi je - můžete to pochopit?“
- I zvolal Faraón: „Uznáš-li jiné božstvo než mne, do vězení tě dám věru hodit!“
- I otázal se Mojžíš: „A což když ti předvedu důkaz zřetelný?“
- Faraón odpověděl: „Předveď jej tedy, jsi-li pravdomluvný!“
- I hodil tedy hůl svou, a hle, hadem zjevným se stala
- a vyňal ruku svou, a hle, bílou přihlížejícím se zdála!
- I řekl Faraón k velmožům svým, kol něho stojícím: „Tohle věru je kouzelník obratný,
- jenž kouzly svými vás chce z vaší země vyhnat. Co rozhodnete?“
- I pravili: „Odkaž jej i bratra jeho na později a do všech měst shromažďovatele vyšli,
- by k tobě se všemi kouzelníky obratnými přišli!“
- A shromážděni byli kouzelníci v den pro schůzku stanovený
- a lidé byli dotázáni: „Chcete se též účastnit shromáždění?
- Snad i my kouzelníky, budou-li vítězní, následovat budeme.“
- Když kouzelníci se dostavili, řekli Faraónovi: „A dostaneme odměnu, jestliže vítězství dosáhneme?“
- A odpověděl Faraón: „Zajisté, a tehdy se věru mými přiblíženci stanete.“
- I pravil jim Mojžíš: „Hoďte, co hodit chcete!“
- A hodili provazy své a hole své, říkajíce: „Při moci Faraónově, vítězství máme zaručené!“
- Pak hodil Mojžíš hůl svou, a hle, pozřela jejich kousky podvodné.
- Na zem kouzelníci klaníce se padli,
- volajíce: „V Pána lidstva jsme uvěřili,
- v Pána Mojžíšova a Árónova.“
- Faraón vykřikl: „Jak to, že jste v něj uvěřili, dříve než jsem vám dovolil? On věru vaším mistrem je, jenž kouzlům vás naučil. Však záhy dám vám poznat! Dám vaše pravé ruce a levé nohy usekat a všechny vás dám ukřižovat!“
- Odpověděli: „Nic nevadí, vždyť my se přece k Pánu svému navrátíme,
- a toužíme jedině, aby nám Pán náš odpustil viny naše, vždyť my k prvním věřícím patříme!“
- A vnukli jsme Mojžíšovi: „Odejdi v noci se služebníky Mými, neb věru budete pronásledováni.“
- Faraón pak vyslal svolavatele v města svá,
- aby řekli: „Tamti jsou jen skupina nepočetná
- a na nás vskutku jsou rozhněváni,
- však my množství jsme věru, jež má se na pozoru!“
- A odvedli jsme Faraóna a lid jeho ze zahrad a od pramenů,
- od pokladnic a ze vzácných příbytků;
- a tak stalo se a učinili jsme dítka Izraele toho všeho dědici
- a pronásledovalo je vojsko Faraóna, k východu pochodující.
- Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: „Teď vskutku dostiženi jsme!“
- I pravil Mojžíš: „Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!“
- A vnukli jsme Mojžíšovi: „Udeř holí svou do moře!“ A rozestoupilo se a část každá podobnou se stala obrovské hoře.
- A dali jsme jim postoupit a pak i těm druhým,
- a zachránili jsme Mojžíše a všechny, kdož byli s ním,
- a pak jsme zničili ty druhé utopením.
- Věru je v tomto znamení; však většina z nich nevěří.
- A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
- Vyprávěj jim zvěst o Abrahamovi,
- když pravil otci svému a lidu svému: „Co to uctíváte?“
- Odpověděli: „Modly uctíváme a v oddanosti k nim setrváváme.“
- I otázal se jich: „A slyší vás, když je vzýváte?
- Anebo jsou vám k užitku či ke škodě?“
- Odvětili: „To nikoliv, však shledali jsme, že tak činili již otcové naši.“
- A pravil Abraham: „Uvažovali jste vůbec o tom, co uctíváte
- vy i dávní předkové vaši?
- To jsou nepřátelé moji a není Boha kromě Pána lidstva,
- jenž stvořil mne a na správnou cestu mne uvádí
- a krmí mne a napájí,
- a když nemocen jsem, mne uzdraví
- a zemřít mi dá a pak mě oživí,
- a přeji si jen, aby mi viny mé odpustil v soudu den poslední.“
- Pane, daruj mi moudrost a připoj mě k bezúhonným
- a učiň mě pro pokolení budoucí jazykem pravdomluvným
- a dej, ať jsem jedním z dědiců zahrady slastí,
- a odpusť otci mému, že patřil mezi bloudící,
- a nezahanbi mě v den, kdy vzkříšeni budou,
- v den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí -
- kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou,
- v den, kdy ráj se k bohabojným přiblíží
- a peklo bude předvedeno těm, kdo sváděli,
- a bude jim řečeno: ,Kde je to, co jste uctívali
- kromě Boha. Mohou vám anebo sami sobě pomoci?'
- A budou do pekla svrženi oni i ti bloudící
- a všechna vojska Iblísova.
- A řeknou tam mezi sebou se hádajíce:
- ,Při Bohu, věru jsme ve zjevném bludu byli,
- když naroveň Pána lidstva jsme vás povýšili.
- A svedli nás z cesty jedině hříšníci,
- a nemáme přímluvce žádného
- ani přítele věrného,
- kéž bychom se mohli vrátit, abychom byli věřící!`“
- Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
- A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
- A také lid Noemův posly za lháře prohlásil,
- když bratr jejich Noe jim říkal: „Což nebudete bohabojní?
- Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
- Boha se bojte a mne poslouchejte!
- Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
- Boha se bojte a mne poslouchejte!“
- I řekli: „Jak máme ti věřit, když následují tě jen ti nejnižší?“
- A Noe odvětil: „Nemám o tom, co dělali, žádné vědění,
- a účtování s nimi jedině Pánu mému přísluší máte-li o tom tušení!
- Já nejsem z těch, kdo věřící odhání,
- já jsem jen varovatel zjevný!“
- A zvolali: „Jestliže nepřestaneš, Noe, doopravdy ukamenován budeš!“
- Řekl: „Pane, lidé moji mě za lháře prohlásili,
- rozhodni tedy mezi mnou a jimi rozhodnutím zřetelným a zachraň mne i ty, kdož se mnou uvěřili!“
- A zachránili jsme jej i ty, kdo byli s nim, v arše s nákladem plným
- a pak jsme utopili ty, kteří zbyli.
- Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
- A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
- Rovněž ´Ádovci posly za lháře prohlásili,
- když bratr jejich Húd jim říkal: „Což nebudete bohabojní?
- Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
- Boha se bojte a mne poslouchejte!
- Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
- Chcete stále stavět na každé výšině znamení jen tak pro pobavení
- a chcete stále zakládat stavby - hodláte snad být nesmrtelní?
- A když násilí činíte, jste jak tyrani násilní!
- Boha se bojte a mne poslouchejte!
- A bojte se toho, jenž rozmnožil to, co znáte,
- a vaše stáda vám rozhojnil a vaše syny
- a také zahrady a prameny!
- Já pro vás obávám se trestu dne nesmírného!“
- Odpověděli: „Je nám jedno, zda varuješ nás či zda nejsi varovatelem;
- vždyť toto je způsob starých -nic jiného -
- a my potrestáni nebudem!“
- A za lháře ho prohlásili a my jsme je zahubili. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
- A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
- A také Thamúdovci posly za lháře prohlásili,
- když bratr jejich Sálih jim říkal: „Což nebudete bohabojní?
- Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
- Boha se bojte a mne poslouchejte!
- Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
- Myslíte, že ponecháni budete v tom, co zde máte, v bezpečí
- mezi prameny a zahradami,
- polnostmi a s visícími trsy palmami
- a že nadále budete vytesávat obydlí v horách domýšlivě?
- Boha se bojte a mne poslouchejte!
- Neposlouchejte přestupníků nařízení,
- kteří na zemi šíří pohoršení a o nápravu se nestarají!“
- Odpověděli: „Ty věru jsi jen jeden z očarovaných
- a nejsi leč smrtelník nám podobný. Předveď nám nějaké znamení, jsi-li z pravdomluvných!“
- I řekl: „Hle, zde je velbloudice, má právo pít v jednom dni a vy máte právo také pít v den určený.
- Nečiňte jí však nic zlého, ať nestihne vás trest dne nesmírného!“
- Přesto však žíly jí přeřezali a již nazítří toho věru litovali,
- neb zachvátil je trest. Věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
- A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
- Též lid Lotův posly za lháře prohlásil,
- když bratr jejich Lot jim říkal: „Což nebudete bohabojní?
- Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný.
- Boha se bojte a mne poslouchejte!
- Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
- Což se chcete jen k mužům z lidstva všeho přibližovat
- a manželky své, jež pro vás Pán váš stvořil, zanedbávat? Ba, vy věru jste lid přestupníků!“
- A zvolali: „Jestliže nepřestaneš, Lote, vyhnán budeš vskutku!“
- I řekl: „Mně se opravdu hnusí vaše počínání.
- Pane, zachraň mne i mou rodinu před následky toho, co činí!“
- A jeho i rodinu jeho celou jsme zachránili
- kromě stařeny jedné, jež byla mezi opozdilými,
- a potom všechny ostatní jsme zničili
- a déšť jsme na ně spustili. Jak hnusný to byl déšť pro ty, jež marně jsme varovali!
- A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
- A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
- A také lidé Houštin posly za lháře prohlásili,
- když jim Šu´ajb říkal: „Což nebudete bohabojní?
- Vždyť já posel spolehlivý jsem, k vám vyslaný,
- Boha se bojte a mne poslouchejte!
- Nežádám na vás odměnu žádnou, vždyť odměnit mne Pánu lidstva přísluší.
- Dávejte míry spravedlivé a nebuďte mezi podvádějícími
- a važte vahami vyrovnanými
- a neubírejte lidem z majetku jejich a nebuďte těmi, kdož na zemi pohoršení rozšiřují!
- Bojte se toho, kdo stvořil vás i pokolení dřívější!“
- Odpověděli: „Tys věru jen očarovaný
- a nejsi leč smrtelník nám podobný, a soudíme věru, žes prolhaný.
- Nech tedy na nás spadnout nebe kus, jsi-li pravdomluvný!“
- I řekl: „Pán můj o tom, co děláte, dobře ví.“
- Avšak oni za lháře jej prohlásili a uchvátil je trest dne zamračeného a byl to trest dne nesmírného.
- A věru je v tomto znamení, však většina z nich nevěří.
- A Pán tvůj dozajista je mocný a slitovný.
- . . . A toto je vskutku Pána lidstva seslání,
- a sestoupil duch spolehlivý s ním
- na srdce tvé, bys varovatelem byl jedním.
- A je ve zřetelném jazyce arabském sesláno
- a je věru v Písmech starých obsaženo.
- Což není pro ně znamením, že znají je dítek Izraele učenci?
- A i kdybychom je byli seslali některému cizinci
- a byl by jim je přednášel, ani tehdy by nebyli věřící.
- A takto jím pronikáme do srdcí hříšníků,
- však oni v toto zjevení neuvěří, pokud trest bolestný neuzří,
- jenž přijde k nim, aniž co tušit budou, znenadání.
- A tehdy zvolají: „Což nebude nám dán odklad žádný?“
- Budou si pak ještě přát trestu Našeho uspíšení?
- Což nevidíš, že dáváme-li jim ještě několik let tohoto světa užívání,
- že potom dostaví se to, co jim jsme slibovali,
- a že nebude jim platno nic z toho, co si užívali?
- Žádné město jsme nezahubili, aniž jsme mu varovatele dali
- jako připomenutí, a věru jsme žádnou křivdu nespáchali.
- A nesestoupili s Koránem žádní satani,
- neb jim to nepřísluší a nejsou toho schopni ani,
- vždyť zabráněno jim bylo u nebeského trůnu v naslouchání.
- A spolu s Bohem žádné jiné božstvo nevzývej, abys nebyl z potrestaných,
- a varuj nejbližší své z příbuzných
- a rozprostři křídla svá nad těmi, kdož následují tě z věřících.
- A jestliže tě neuposlechnou, tedy rci: „,Já nejsem za to, co činíte, odpovědný.“
- A na mocného a slitovného se spolehni,
- který tě vidí, když k modlitbě se zvedáš
- a jak mezi klanícími se chováš,
- vždyť On slyšící je i vševědoucí.
- Mám vám oznámit, na koho sestupují satani?
- Sestupují na všechny pomlouvače hříšné
- a sdělují jim slyšené, však lháři jsou to ve většině.
- A také básníci jsou bloudícími následováni.
- Což nevidíš, jak v každém údolí zmámeně pobíhají
- a říkají to, co vůbec nekonají?
- Kromě těch, kdo uvěřili a zbožné skutky konali a jména Božího hojně vzpomínali a jimž pomoci se dostalo poté, co jim ukřivděno bylo. A záhy se dozví ti, kdož křivdili, k jakému obratu osudu se obrátí!