Warning: Undefined array key "od" in /home/site/wwwroot/koran/koran.php on line 18
Warning: Undefined array key "do" in /home/site/wwwroot/koran/koran.php on line 19
Súra číslo: 68, Název: Núm, Arabský název: Al-Qalam
Od verše:1 do verše: 52
- Nún. Při peru a při tom, co píší,
- díky milosti Pána svého ty blázen žádný nejsi!
- A věru tě očekává odměna neupomínaná,
- vždyť vskutku povaha tvá je vznešená.
- A spatříš ty a také oni spatří,
- kdo z vás je pokušením svedený.
- Pán tvůj nejlépe zná, kdož z cesty jeho zbloudili, a dobře ví i o těch, kdož správně jsou vedeni.
- Neposlouchej ty, kdo za lháře tě prohlásili!
- Rádi by, abys jim lichotil, a pak i oni by ti lichotili.
- Neposlouchej žádného křivopřísežníka hnusného,
- klevetníka s pomluvami obcházejícího,
- dobrému se na odpor stavějícího, nepřítele hříšného,
- násilníka, a k tomu původu pochybného
- - i když je majetný a syny obdařen!
- Když jsou před ním přednášeny naše verše, volá: „Povídačky starých!“
- Však bude námi na rypáku označen!
- A podrobujeme je zkoušce podobné té, jíž podrobili jsme majitele zahrady, kteří přísahali, že půjdou do ní zrána úrodu sklidit,
- však nepronesli: „Bude-li Bůh chtít!“
- A zatímco spali, jedna z metel Pána tvého ji navštívila,
- takže za jitra zahrada jak očesána byla.
- A zrána na sebe volali:
- „Pojďme časně na svá pole, abychom všechno sklidili!“
- A na cestu se vydali a vzájemně si šeptali:
- „Jen aby nám sem dnes žádný nuzák nepřišel!“
- A tak za jitra vyrazili, aby rozhodnutí své vyplnili,
- však vidouce zahradu, vykřikli: „Věru jsme v bludu byli!
- Ba co víc, vždyť nezbylo nám vůbec nic!“
- I pravil nejobezřetnější z nich: „Což neříkal jsem vám, že slávu Boží pronésti jsme měli?“
- A zvolali: „Sláva budiž Pánu našemu, vždyť vskutku jsme nespravedliví byli.“
- A vzájemně si výčitky činili
- řkouce: „Běda nám, vpravdě jsme vzpurní byli;
- ale snad Pán náš výměnou za ni nám lepší dá, vždyť my věru po Pánu svém touhu máme!“
- Takový bývá trest na tomto světě, však trest na onom světě ještě větší bude - kéž by si to uvědomili!
- Bohabojní pak u Pána svého v zahradách slastí žíti budou.
- Což učiníme ty, kdož do vůle Boží se odevzdali, stejnými jako hříšníky?
- Co je vám, že tak soudíte?
- Máte snad Písmo, z něhož studujete,
- a je v něm pro vás jen to, co si vyberete?
- Či jste snad s Námi spojeni přísahami platnými do dne zmrtvýchvstání, že dostanete to, co sami rozhodnete?
- Zeptej se jich, kteří z nich jsou toho ručiteli,
- či zda mají společníky? Ať tedy přivedou své společníky - pravdu hovoří-li -
- v den, kdy lýtka budou obnažena a oni výzvu dostanou, aby na zem padli, a schopni toho nebudou.
- A hanba na ně padne a zraky ponížením sklopí: vždyť k padnutí na zem vyzváni byli, když ještě v bezpečí na zemi žili.
- Nech mne s těmi, kdož toto vyprávění za lež prohlásili; postupně zkázu k nim přivedu, aniž místo, odkud přišla, tušit budou.
- Já značný jim dávám odklad, však jistý je můj úklad!
- Či žádáš od nich odměnu a zatímco je dluhy tíží
- anebo znají nepoznatelné z něhož si píší?
- Trpělivě tedy vyčkávej rozsudek Pána svého a nebuď jako onen s rybou, jenž o pomoc volal, když cítil úzkost tísnivou.
- A kdyby ho nebylo dostihlo Pána jeho dobrodiní, na holou zemi býval by byl vyvržen pln zahanbení.
- Však Pán jeho si jej vyvolil a jedním z bezúhonných jej učinil.
- A nevěřící, když připomenutí slyší, div že pohledy tě neproklínají a hovoří: „On džiny je posedlý věru!“
- Však není to než připomenutí lidstvu všemu!