Súra číslo: 38, Název: Sád, Arabský název: Sád
Od verše:1 do verše: 88

  1. Sád. Při Koránu, obsahujícím připomenutí!
  2. Ba věru ti, kdož nevěří, v marnivosti a odporu setrvávají.
  3. Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Volali sice o pomoc, však nezbyl jim čas k uniknutí.
  4. Diví se nevěřící, že k nim přišel varovatel z jejich řad vzešlý, a říkají: „Tohle je kouzelník a lhář prolhaný.
  5. Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc podivná!“
  6. A vzdálili se velmoži z nich a řekli: „Jděte a při božstvech svých vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.
  7. O ničem takovém jsme neslyšeli v náboženství předešlém a není to nic než výmysl jeho.
  8. Právě jemu mezi námi všemi že by mělo být připomenutí sesláno?“ Ba, oni o připomenutí Mém jsou na pochybách, ba, ještě neokusili trestu Mého!
  9. Což oni vlastní pokladnice milosrdenství Pána tvého mocného a dárce?
  10. Či náleží jim království nebes a země a toho, co mezi nimi je? Nechť tedy vystoupí po nebeských provazech vzhůru!
  11. Vojsko každé tam na útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.
  12. A již před nimi prohlašoval posly za lháře lid Noemův, ´Ádovci i Faraón, jenž pánem byl kůlů,
  13. též Thamúdovci, lid Lotův i obyvatelé Houštin - a to spojenci byli,
  14. a všichni bez výjimky posly za lháře prohlásili a trest (Můj) si zasloužili.
  15. A také tyto nečeká nic než výkřik jediný a nebude zde odklad žádný.
  16. A přesto říkají: „Pane náš, pošli nám rychle rozsudek náš, dříve než dostaví se den zúčtování!“
  17. Snášej neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na služebníka Našeho Davida, silou vládnoucího, jenž stále činil pokání,
  18. a jak podmanili jsme mu hory, aby spolu s ním pěly slávu Boží za večera i za svítání,
  19. a také ptactvo kol něho se shromaždující; a všichni se k Bohu kajícně obracejí.
  20. A jeho království jsme upevnili a moudrost a obratnost v souzení jsme mu dali.
  21. Dostalo se ti zvěsti o těch dvou ve sporu, když do paláce vystoupili?
  22. Když vstoupili k Davidovi, zalekl se jich. I pravili: „Neboj se, my dva jsme ve sporu a jeden z nás učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi podle pravdy a nebuď stranický, nýbrž uveď nás na stezku rovnou!
  23. Toto je můj bratr a devadesát devět ovcí má, zatímco mně patří jen jediná. I řekl mi: Svěř mi ji! a přemohl mne v půtce slovní o ni.“
  24. Odvětil David: „On vskutku ti ukřivdil žádaje ovci tvou, aby ke svým ji připojil. A zajisté většina společníků se vzájemně podvádí kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových málo je.“ A dovtípil se David, že jsme jej pouze zkoušeli, a poprosil Pána svého o slitování a pak padl klaně se a čině pokání.
  25. A odpustili jsme mu to a on má u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.
  26. Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.
  27. A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným!
  28. Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky?
  29. Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali.
  30. A darovali jsme Davidovi Šalomouna, jenž byl Naším výtečným služebníkem. A byl věru kajícníkem,
  31. když byly mu v podvečer předvedeny klisny ušlechtilé,
  32. a pravil: „Vskutku jsem dával přednost lásce k statkům pozemským před Pána svého vzpomínáním, pokud se slunce neskrylo za noci závojem.
  33. Přiveďte je ke mně!“ A jal se jim protínat nohy i šíje.
  34. A již dříve jsme Šalomouna zkouškám podrobili a na jeho trůn tělo mu podobné umístili; teprve potom se kál
  35. a volal: „Pane můj, odpusť mi a daruj mi království takové, jakého nikdo po mně nedosáhne, vždyť Tys věru štědrý dárce!“
  36. A podrobili jsme mu vítr, který lehce podle rozkazu jeho vál tam, kam on si přál,
  37. a také satany všechny, stavitele i potápěče,
  38. jakož i jiné, řetězy k sobě přivázané.
  39. „Toto je dar náš, Šalomoune, rozdávej z něho či si jej podrž, a nemusíš dávat zúčtování!“
  40. A má on u Nás věru místo blízké a překrásné přebývání.
  41. Vzpomeň též služebníka Našeho Jóba, když volal k Pánu svému: „Satan se mne dotkl strádáním a mukami.“
  42. „Dupni nohou svou, a objeví se voda pro koupel chladivou i pro napití.
  43. A dali jsme mu zpět jeho rodinu a s nimi ještě jednou tolik z milosrdenství Svého a jako připomenutí těm, kdož nadáni jsou rozmyslem.
  44. A vezmi do ruky metlu a udeř jí, a nehřeš!“ A shledali jsme jej trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným.
  45. A vzpomeň také služebníků Našich Abrahama, Izáka a Jakuba, lidí dobrotivých a prozíravých,
  46. jež jsme věru očistili myšlenkou čistou příbytku věčného připomínkou!
  47. A jsou oni u Nás ti nejlepší z vyvolených.
  48. A vzpomeň též Ismaele, Eliši a Dhu l-Kifla, kteří všichni jsou z nejlepších!
  49. Toto je připomenutí; a bohabojní vskutku překrásné místo pobytu budou míti,
  50. zahrady Edenu s branami pro ně vždy otevřenými,
  51. v nich odpočívajíce budou si žádat ovoce hojnost i pití
  52. a u nich budou dívky se zraky sklopenými stejného věku s nimi.
  53. Hle, toto je ono, co vám bylo slíbeno pro den zúčtování!
  54. A toto zajisté je Náš příděl, jenž nebude znát nikdy vyčerpání.
  55. Tak bude! Však vzpurným dostane se věru nejhoršího přebývání
  56. pekla, v němž hořet budou; hnusné to místo pro odpočívání!
  57. Tak bude! A nechť ochutnají nápojů vroucích a hnijících,
  58. a jiného podoby stejné i druhů různých!
  59. Toto je houf do pekel s vámi se řítící; nebudou zde přivítáni a hořet budou v plameni
  60. a řeknou: „Nikoliv! Vám nechť se nedostane přivítání! Vy toto jste nám připravili, a jak hnusné je to přebývání!“
  61. A zvolají: „Pane náš, těm, kdo nám tohle připravili, těm rozmnož trest dvojnásobně v ohni!“
  62. Pak zeptají se: „Co se děje, že zde nevidíme lidi, které jsme za špatné pokládali,
  63. kteří nám buď pro smích byli či od nichž se zraky naše odvracely?“
  64. Toto je věru skutečnost; tak hádat se budou obyvatelé ohně pekelného.
  65. Rci: „Já jenom varovatel jsem a není božstva žádného kromě Boha jediného, podmaňujícího,
  66. Pána nebes a země a všeho, co mezi nimi je, mocného a odpouštějícího!“
  67. Rci: „Toto je zvěst nesmírná přece,
  68. vy však od ní odvracíte se,
  69. a neměl jsem vědomost žádnou o shromáždění nejvyšším, když ve sporu byli v něm.
  70. A vnuknuto mi bylo jen, že varovatelem zjevným jsem,
  71. když Pán tvůj pravil andělům: „Já smrtelníka z hlíny vytvořím,
  72. a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem klaníce se před ním!“
  73. A padli před ním na zem andělé všichni sborem
  74. kromě Iblíse, jenž pyšný byl a patřil k nevděčným. I pravil Bůh: „Iblísi, co ti bránilo, abys padl před tím, co rukama vlastníma stvořil jsem?
  75. Jsi pyšný tak, či patříš snad ke vznešeným?“
  76. Odpověděl: „Já lepší jsem než on, mne z ohně jsi stvořil, zatímco jeho jen z hlíny.“
  77. I zvolal Bůh: „Odejdi odsud, jsi zlořečený!
  78. A nechť na tobě prokletí mé až do dne soudného lpí!“
  79. Pravil Iblís: „Pane můj, dej mi odklad až do dne, kdy budou vzkříšeni!“
  80. Odpověděl: „Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo
  81. až do dne času stanoveného!“
  82. Pravil Iblís: „Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění
  83. kromě těch z nich, kdož Tvoji služebníci jsou upřímní!
  84. I pravil Bůh: „Při pravdě, a já pravdu dím:
  85. já tebou a všemi těmi, kdož následovat tě budou, peklo naplním!“
  86. Rci: „Nežádám od vás za to odměnu žádnou a nejsem z těch, kdož na sebe si berou, co nepřísluší jim.
  87. A není toto než připomenutí pro lidstvo veškeré
  88. a dozvíte se zprávu o tom po době nějaké.“