Warning: Undefined array key "od" in /home/site/wwwroot/koran/koran.php on line 18
Warning: Undefined array key "do" in /home/site/wwwroot/koran/koran.php on line 19
Súra číslo: 37, Název: Stojící v řadách, Arabský název: As-Sáfát
Od verše:1 do verše: 182
- Při těch, kdo v řadách stoji,
- prudce odrážejí,
- připomenutí přednášejí!
- Věru Bůh váš jediný jest,
- Pán nebes a země a toho, co mezi nimi je, Pán východů!
- Vskutku jsme vyzdobili nejnižší nebe ozdobou hvězd
- a také na ochranu proti každému satanu vzpurnému,
- takže nemohou u rady nejvyšší naslouchat a je po nich házeno ze všech stran,
- aby byli odehnáni; a pro ně trest trvalý je přichystán.
- Zaslechne něco pouze ten, kdo urve porady útržek, a ten plamenem pronikajícím je pronásledován.
- Zeptej se jich, zda jsou tělesně silnější nebo ti, které jsme stvořili My? My stvořili jsme je z hlíny tvrdnoucí.
- Ba věru, ty divíš se, zatímco oni se posmívají,
- a když napomenutí je jim dáno, na ně nepamatují,
- a když znamení spatří, žerty si z něho dělají
- a říkají: „Tohle není leč kouzlo zjevné!
- Cožpak až zemřeme a prachem a kostmi se staneme, vskutku vzkříšeni budeme,
- i naši předkové dávní?“
- Odpověz: „Zajisté, a budete poníženi!“
- A ozve se jen jeden zvuk jediný, a hle, oni prohlédnou
- a řeknou: „Běda nám, toto je den soudný!“
- Ano, toto je den rozhodnutí, jejž za výmysl jste pokládali!
- Shromážděte ty, kdož křivdili, manželky jejich i to, co uctívali
- vedle Boha, a doveďte je na stezku pekelnou,
- pak zastavte je, neb vyslýcháni budou!
- „Co je s vámi, že nepomáháte si navzájem?“
- Naopak, oni se dnes Bohu vzdávají
- a jeden k druhému se obracejí a vyptávají se.
- I řeknou jedni: „Vy věru jste k nám zprava přicházeli!“
- A odvětí jim: „Nikoliv, vy jste nevěřili
- a my nad vámi jsme žádnou pravomoc neměli; naopak, vy lidé svévolní jste byli.
- A uskutečnilo se nad námi slovo Pána našeho a zajisté teď ochutnáme. . . „
- My jsme vás svedli, však sami jsme bloudili.
- V ten den věru budou v trestu společníky
- a takovým způsobem my jednat budeme s hříšníky,
- kteří, když řečeno jim bylo, že není božstva kromě Boha, zpyšněli
- a řekli: „Kvůli básníku bláznivému bychom božstva svá opustit měli?“
- Naopak, on pravdu přinesl a potvrdil pravdivost poslů dřívějších.
- A vy jistě trest bolestný ochutnáte
- a pouze za to, co spáchali jste, odměnu dostanete
- kromě služebníků Božích upřímných.
- Těm dostane se přídělu známého,
- ovoce v hojnosti a místa čestného,
- v zahradách rajských slastí
- ležet budou proti sobě na lůžkách.
- Kolovat mezi nimi budou číše čirého nápoje
- jasného, jenž rozkoší pro pijící je,
- v něm opojnosti není a nebudou jím zmoženi.
- Vedle nich budou dívky zrak klopící, okaté,
- jako by to perly byly skryté.
- A přiblíží se k sobě navzájem a bude se vyptávat jeden druhého,
- a řekne jeden z nich: „Měl jsem přítele dobrého,
- jenž říkával:,Patříš také mezi ty, kdo za pravdivé prohlašují varování,
- že až zemřeme a staneme se prachem a kostmi, i před soud budeme postaveni?“
- A řekne: „Nechcete se tam vzhůru podívat?“
- A sám vzhůru pohlédne a spatří přítele svého uprostřed pekla stát,
- i zavolá naň: „Při Bohu, málem jsi mne zahubil,
- a kdyby nebylo dobrodiní Pána mého, také bych mezi předvedenými byl!
- Což vskutku již nezemřeme,
- jen touto svou smrtí první, a potrestáni nebudeme?
- To věru je štěstí nesmírné!“
- Nechť k něčemu podobnému se upíná úsilí!
- A co je lepší: toto, anebo strom Zaqqúm jako pohoštění?
- A učinili jsme jej pro nespravedlivé předmětem pokušení,
- a je to strom, jenž vyrůstá z pekla základů,
- a jeho plody jsou jak hlavy satanů
- a věru z nich budou jíst a břicha svá si jimi naplní
- a pak je směsí vody vroucí zapijí
- a posléze se věru do pekla navrátí.
- A předky své nalezli vskutku v bloudění,
- a přece sami po jejich stopách spěchají.
- Již před nimi zbloudila většina národů starých,
- ačkoliv jsme k nim varovatele posílali.
- Pohleď však, jaký byl konec varovaných
- kromě služebníků Božích upřímných!
- O pomoc Nás kdys Noe zavolal a jak výtečně prosby splňujeme
- a před pohromou nesmírnou jsme jej i s rodinou jeho zachránili;
- a učinili jsme jeho potomky jedinými, kdož přežili,
- a u posledních jsme mu požehnali:
- „Mír budiž s Noem mezi vším lidstvem!“
- Takto odměňujeme dobro konající,
- vždyť on byl služebník Náš věřící!
- A potom jsme všechny ostatní utopili.
- K jeho přívržencům také Abraham náležel,
- když k Pánu svému se srdcem čistým přišel
- a otci svému a lidu svému pravil: „Co to uctíváte?
- Což falešná božstva místo Boha si žádáte?
- A co o Pánu lidstva soudíte?“
- A pohled svůj ke hvězdám upřel
- a zvolal: „Věru jsem ochořel!“
- I odvrátili se od něho, záda mu ukazujíce.
- Abraham pak vnikl k božstvům jejich a řekl: „Co že nejíte
- a co je s vámi, že nemluvíte?“
- A vrhl se na ně, zasazuje jim úder pravicí,
- však přiblížili se k němu lidé běžící.
- I otázal se: „Chcete uctívat, co sami jste vytesali,
- zatímco je to Bůh, jenž stvořil vás i to, co jste udělali?“
- I zvolali: „Postavte pro něj hranici a vhoďte jej v oheň hořící!“
- Takto mu chtěli úklad nastrojit, však poníženými jsme je učinili.
- I pravil Abraham: „K Pánu svému půjdu, aby mne správně řídil.“
- Pane, dejž mi syna, jenž patřit bude mezi bezúhonné!“
- A oznámili jsme mu radostnou zvěst o chlapci povahy mírné.
- A když dospěl do věku, kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham: „Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění máš?“ I odvětil: „Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš.“
- A když se oba do vůle Boží odevzdali a on položil ho čelem k zemi,
- zvolali jsme naň: „Abrahame,
- věru jsi již prokázal, že vidění jsi za pravdu měl - a takto ty, kdož dobré činí, odměňujeme -
- vždyť byla to jen zjevná zkouška!“
- A velkou obětí jsme syna jeho vykoupili
- a u posledních jsme mu požehnali:
- „Mír budiž s Abrahamem!“
- Takto odměňujeme dobro konající,
- vždyť on byl služebník Náš věřící!
- A oznámili jsme mu radostnou zvěst o Izákovi, jenž prorok byl, k bezúhonným patřící.
- Pak požehnali jsme jemu i Izákovi; a mezi jejich potomky jsou někteří, kdož dobro konají, však jiní sami na sobě křivdu zjevnou páchají.
- A dobrodiním jsme také Mojžíše a Áróna zahrnuli
- a před pohromou nesmírnou jsme je oba i lid jejich zachránili
- a pomoc jsme jim poskytli, takže vítěznými se stali,
- a Písmo nanejvýš zřetelné jsme jim darovali
- a oba po stezce přímé jsme vedli
- a u posledních jsme jim požehnali:
- „Mír budiž s Mojžíšem a Árónem!“
- Takto odměňujeme dobro konající,
- vždyť oba patří mezi služebníky Naše věřící!
- Také Eliáš byl z vyslanců Božích,
- když k lidu svému pravil: „Což bohabojní nebudete, a
- Baala vzývat chcete a nejlepšího ze stvořitelů opustíte,
- Boha, Pána svého i Pána vašich předků dávných?“
- Však za lháře ho prohlásili, a věru budou předvedeni
- kromě těch, kdož služebníky Božími upřímnými byli.
- A u posledních jsme mu požehnali:
- „Mír budiž s Eliášem!“
- Takto odměňujeme dobro konající,
- vždyť on byl služebník Náš věřící!
- A také Lot byl vskutku mezi Božími vyslanci,
- když jsme jej i rodinu jeho celou zachránili
- kromě stařeny jedné, jež zůstala s opozdilci,
- a potom jsme všechny ostatní zahubili.
- A věru kolem měst jejich za jitra procházíte
- i za noci; což to nepochopíte?
- A rovněž Jonáš jedním z vyslanců Božích byl,
- když na loď naloženou se uchýlil
- a vrhal los a byl tím, jenž ztratil,
- a pohltila jej ryba, zatímco pokárání zasloužil.
- A kdyby nebyl z těch, kdož Boha oslavují,
- byl by jistě v břiše jejím zůstal až do dne vzkříšení.
- A vyvrhli jsme jej chorého na břeh pustý
- a dali jsme nad ním vyrůst keři tykvovému.
- Potom jsme jej ke sto tisícům či více nevěřícím poslali,
- a uvěřili a užívání života jsme jim na čas popřáli.
- Dotaž se jich, proč Pán tvůj má dcery mít, když oni přece mají syny,
- či zda byli svědky toho, že stvořili jsme anděly jako ženy?
- Což není to jen výmysl jejich, když hovoří:
- „Bůh zplodil“ - a věru jsou to lháři!
- A že by si místo synů vyvolil dcery?
- Co je s vámi, že máte takové názory?
- Což se nevzpamatujete?
- Anebo snad pravomoc zjevnou k tomu máte?
- Předložte tedy Písmo své, jste-li pravdomluvní!
- A učinili Boha s džiny příbuzným, však džinové dobře již vědí, že sami budou před Pána předvedeni.
- Oč slavnější je Bůh než to, co lživě Mu připisují,
- kromě služebníků Božích upřímných.
- A ani vy, ani to, co uctíváte,
- nikoho proti Bohu vzbouřit nemůžete
- kromě toho, jenž hořet bude v pekle.
- Není mezi námi nikoho, kdo by neměl místo určené,
- my věru pak jsme ti, kdo v řadách stojí,
- a také ti, kdož Pána svého oslavují!
- Nevěřící sice říkají:
- „Kdybychom měli nějaké připomenutí od předků svých dávných,
- věru bychom byli také ze služebníků Božích upřímných!“
- Však přesto v ně nevěří a záhy poznají!
- Slovo Naše již dříve bylo dáno služebníkům Našim poslaným,
- že od Nás pomoc vždy dostanou
- a že vojska Naše pro ně vítězství přinesou.
- Odvrať se od nich na dobu krátkou
- a pozoruj je; však oni také záhy zpozorují!
- Cožpak doopravdy uspíšení trestu Našeho požadují?
- Až pak trest na jejich nádvoří sestoupí, špatné to bude jitro pro ty, kdož byli varováni marně.
- Odvrať se tedy od nich dočasně
- a pozoruj je, však oni také záhy zpozorují!
- Oč slavnější je Pán tvůj, Pán moci veškeré, než to, co mu lživě připisují!
- Mír budiž všem vyslancům Božím
- a chvála Bohu, Pánu lidstva!