Súra číslo: 19, Název: Marie, Arabský název: Marjam
Od verše:1 do verše: 98

  1. Káf há já 'ajn sád.
  2. Připomenutí o milosrdenství Pána tvého nad Zachariášem, služebníkem jeho.
  3. Hle, Zachariáš zavolal k Pánu svému voláním tajným
  4. řka: „Pane můj, mé kosti již u mne zeslábly a hlava má se šedinami pokryla, a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane můj, neúspěšný;
  5. však obávám se příbuzných, kteří po mně přijdou. Má žena sice neplodná je, leč z moci své mi následníka daruj,
  6. jenž dědicem mým i dědicem rodu Jakubova bude, a učiň, by tobě se zalíbil, Pane můj!“
  7. „Zachariáši, zvěstujeme ti zprávu radostnou o narození chlapce, jehož Jahjá bude jméno a jemuž jsme dříve nedali jmenovce žádného!“
  8. Pravil: „Pane můj, jak mohl bych chlapce míti, když žena má je neplodná a já sám jsem již dosáhl slabosti věku vysokého?“
  9. I řekl: „Staniž se takto, neb Pán tvůj praví: Toto je pro Mne snadné, vždyť stvořil jsem tě již dříve, když ještě ničíms nebyl.“
  10. Pravil Zachariáš: „Pane můj, učiň mi znamení!“ - „Znamením tvým budiž,“ pravil, „že po tři noci s lidmi hovořit nebudeš, byť zdraví plnému ses těšil.“
  11. I vyšel Zachariáš ze svatyně k lidu svému a (Bůh) jim vnukl: „Slavte za jitra i za večera Pána svého!“
  12. . . . „Jahjá, pevně se Písma přidržuj!“ A dali jsme mu moudrost již v dětství jeho
  13. a laskavost a čistotu od Nás přicházející. A byl bohabojný
  14. a k rodičům dobrotivý a nebyl ani násilný, ani neposlušný.
  15. Mír budiž s ním v den, kdy se narodil, i v den, kdy zemřel, i v den, kdy k životu bude zas probuzen!
  16. A připomeň v Knize také Marii, když vzdálila se od své rodiny do místa východního
  17. a spustila závěs mezi sebou a jimi. A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého.
  18. I zvolala: „Utíkám se před tebou k Milosrdnému - kéž i ty ses bál Jeho!“
  19. Pravil: „Já posel jsem Pána tvého, abych ti daroval chlapce čistého.“
  20. Pravila: „Jak bych mohla chlapce míti, když se mě nedotkl smrtelník žádný a já nejsem ženou nepočestnou!“
  21. Odpověděl: „Staniž se tak, neb Pán tvůj pravil: Toto je pro mne snadné, a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!“
  22. A otěhotněla dítětem a uchýlila se s ním na místo vzdálené.
  23. A zastihly ji bolesti poblíže kmene datle palmové a zvolala: „Ach, kéž bych byla raději již dříve zemřela a upadla v zapomenutí úplné!“
  24. I zavolal na ni zpod jejích nohou: „Nermuť se, vždyť Pán tvůj dal pod tebou téci říčce plynulé,
  25. a zatřes kmenem palmy nad sebou a spadnou k tobě datle čerstvé a uzrálé!
  26. Jez a pij a buď mysli radostné! A až spatříš ze smrtelníků někoho, rci: ,Přislíbila jsem půst Milosrdnému a nebudu dnes mluvit na člověka žádného'!“
  27. Pak přišla s ním k lidu svému, nesouc jej. I zvolali: „Marie, tys věru provedla věc neslýchanou!
  28. Sestro Árónova, otec tvůj nebyl mužem špatným ani matka tvá nebyla nepočestnou!“
  29. A ukázala Marie na chlapce. I pravili:;,Jak máme mluvit s někým, kdo ještě v kolébce je děckem?“
  30. A promluvil chlapec: „Já služebníkem Božím jsem, On dal mi Písmo a učinil mne prorokem.
  31. A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a almužnu; co živ budu, mi poručil
  32. a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil.
  33. A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy k životu budu zas probuzen.“
  34. Takový je Ježíš, syn Mariin, podle slova pravdivého, o němž oni pochybují jen!
  35. Není Boha důstojná, aby si bral syna nějakého. Sláva tomu, který, když o věci rozhodne, řekne pouze: „Staniž se!“ a stane se.
  36. Bůh jest Pánem mým i vaším, uctívejte Jej tedy, neboť toto jest stezka přímo vedoucí!
  37. A strany mezi sebou se v názorech rozešly - však běda těm, kdož neuvěřili, při nesmírného dne spatření!
  38. Jak dobře však uslyší a uvidí v den, kdy přijdou k Nám! Avšak dnes jsou v bludu zjevném ti, kdož křivdu činí.
  39. Varuj je přede dnem nářku, kdy věc bude rozhodnuta, zatímco oni dnes lhostejni jsou a nevěří!
  40. A věru My zdědíme zemi se vším, co je na ní, a k nám budou všichni navráceni.
  41. A připomeň v Knize též Abrahama, neboť on pravdomluvným byl a prorokem.
  42. Hle, pravil otci svému: „Otče můj, proč uctíváš něco, co ani neslyší, ani nevidí a co není k užitku žádnému?
  43. Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou.
  44. Otče můj, neuctívej satana; vždyť on vzpurný byl vůči Milosrdnému.
  45. Otče můj, obávám se, aby se tě nedotkl trest od Milosrdného a aby ses přítelem satanovým nestal.“
  46. I řekl otec jeho: „Ty tupit chceš božstva moje, Abrahame? Nepřestaneš-li, pak tě věru ukamenuji! A nyní se ode mne na delší dobu vzdal!“
  47. Pravil Abraham: „Mír s tebou! Budu prosit Pána svého o odpuštění pro tebe, vždyť On je mi příznivě nakloněn.
  48. Odloučím se od vás i od toho, co místo Boha vzýváte, a jen Pána svého vzývat budu; a snad nebudu při modlitbě k Pánu svému oslyšen.“
  49. A když se od nich a od toho, co místo Boha uctívali, odloučil, Izáka a Jakuba jsme mu darovali a každého z nich jsme prorokem ustanovili.
  50. A uštědřili jsme jim část z Našeho milosrdenství a jejich vznešený jazyk jsme pravdivým učinili.
  51. A připomeň v Knize také Mojžíše, jenž byl upřímně oddaným a byl poslem i prorokem.
  52. A zavolali jsme naň na pravém úbočí hory Sinaje a učinili jsme jej blízkým důvěrníkem.
  53. A obdařili jsme jej z milosrdenství Našeho bratrem jeho Árónem, též prorokem.
  54. A připomeň v Knize také Ismaela, jenž věrně sliby dodržoval a poslem i prorokem byl
  55. a rodině své modlitbu a almužnu přikázal a Pánu svému se zalíbil.
  56. A připomeň v Knize též Idríse, jenž byl pravdomluvným a prorokem
  57. a jehož jsme na vysoké místo pozvedli.
  58. A toto jsou ti, jež Bůh svou přízní vyznamenal: proroci z potomstva Adamova, z těch, které jsme s Noem zachránili, z potomstva Abrahamova a Izraelova a z těch, které jsme vyvolili a správnou cestou vedli. A když jim znamení Milosrdného přednášena byla, na zem padali klaníce se a s pláčem.
  59. Po nich však následovali nástupci, kteří modlitbu opustili a jen vášně své sledovali, a ti se setkají s bludem -
  60. kromě těch, kdož pokání činili, víru měli a zbožné skutky konali, Ti do ráje budou uvedeni a nebudou nikterak ošizeni,
  61. do zahrad Edenu, jež přislíbil Milosrdný služebníkům Svým v nepoznatelné věřícím. A pak věru slib Jeho se splní!
  62. A neuslyší tam žádné tlachání, nýbrž jen pozdravy „mír s vámi“, a obživu tam budou mít zrána i zvečera.
  63. Takový bude ráj, jenž v dědictví dáme těm ze služebníků Svých, kteří bohabojní byli.
  64. A nesestupujeme leč z rozkazu Pána tvého a Jemu náleží, co je před námi a co je za námi, i to, co je mezi tím; a Pán tvůj není věru zapomnětlivým,
  65. On Pánem je nebes a země a toho, co mezi nimi je. Uctívej Jej tedy a buď vytrvalý v uctívání Jeho. A znáš někoho se jménem stejným?
  66. Člověk se ptá: „Až zemřu, budu z hrobu opět vyveden živý?“
  67. Což si nevzpomene člověk, že jsme jej stvořili již jednou, když ještě nebyl ničím?
  68. Při Pánu tvém, My věru shromáždíme je i satany a pak kol pekla na kolenou je předvedeme
  69. a potom z každé skupiny toho, kdo nejvzpurnější byl proti Milosrdnému, vytáhneme
  70. a My pak výborně poznáme ty, kdož hořet v něm si nejvíc zaslouží.
  71. A mezi vámi není nikoho, kdo by k němu nesestoupil, a to u Pána tvého nezvratné je rozhodnutí.
  72. Potom však zachráníme ty, kdož bohabojní byli, a ponecháme v něm nespravedlivé na kolenou klečící.
  73. Když jsou jim sdělována Naše znamení jako důkazy jasné, tehdy ti, kdož nevěří, říkají věřícím. „Která z obou skupin je na tom lépe postavením svým a krásnější společností?“
  74. Kolik pokolení před vámi jsme již zahubili, jež lepší byla bohatstvím svým i vzhledností!
  75. Rci: „Kéž Milosrdný prodlouží těm, kdož v bludu jsou, délku jejich žití, aby spatřili to, co slíbeno jim bylo - buď trest pozemský, či Hodinu. A pak poznají, kdo postavení má horší a kdo vojskem je slabší.“
  76. A Bůh rozmnoží vedení těch, kdož správnou cestou jdou, vždyť skutky zbožné, jež trvají, lepší jsou u Pána tvého odměnou i lepší náhradou.
  77. Co soudíš o tom, jenž ve znamení Naše nevěří a hovoří: „Věru že dostane se mi majetku i dětí“?
  78. Pronikl snad on k nepoznatelnému či uzavřel snad s Milosrdným úmluvu?
  79. Však pozor! My zapíšeme vše, co říká, a prodloužíme mu délku trestu jeho
  80. a zdědíme po něm to, o čem mluví, a přijde k nám osamocen, zbaven všeho.
  81. A vzali si kromě Boha božstva různá, aby jim byla posilou.
  82. Však pozor! Ona uctívání jejich popřou a protivníky jejich se stanou.
  83. Což nevidíš, že jsme vyslali satany proti nevěřícím, aby je ponoukali ke špatnostem?
  84. Neusiluj o uspíšení jejich lhůty; vždyť My počítáme jim přesným počtem.
  85. V den, kdy shromáždíme bohabojné u Milosrdného jako poselstvo
  86. a kdy poženeme hříšníky do pekla jako k napajedlu stádo,
  87. tehdy nevěřící nebudou mít žádnou přímluvu kromě těch, kdož s Milosrdným uzavřeli úmluvu.
  88. Říkajíce, že Milosrdný si vzal děti,
  89. vy spáchali jste věc hnusnou,
  90. že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach rozpadly,
  91. že Milosrdnému děti lživě připsali.
  92. A nehodí se přece, aby si Milosrdný děti bral,
  93. vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému přicházejí jako služebníci.
  94. A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal
  95. a všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.
  96. Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku Svou poskytne.
  97. A učinili jsme jej snadným pro jazyk tvůj, abys zvěst radostnou bohabojným mohl oznámit a lid hádavý tím varovat.
  98. Kolik pokolení před nimi jsme již zahubili! Můžeš snad jediného z nich ucítit či šepotu jejich naslouchat?