Súra číslo: 18, Název: Jeskyně, Arabský název: Al-Kahf
Od verše:1 do verše: 110

1. Sláva Bohu, jenž seslal služebníku Svému Knihu a neučinil ji křivolakou,
2. nýbrž přímou, aby varovala před mocnou přísností od Něho přicházející a aby oznámila věřícím, kteří zbožné skutky konali, že obdařeni budou odměnou překrásnou,
3. zahradou to, v níž navěky zůstanou,
4. a aby varovala ty, kdo říkají, že Bůh pro Sebe si vzal děti.
5. A nemají o tom oni ani otcové jejich žádného vědění; jak hrozné je slovo, jež z jejich úst vychází, a nic jiného než lež oni nemluví.
6. Chceš se snad zahubit smutkem jda ve stopách jejich, jestliže tomuto příběhu neuvěří?
7. To, co na zemi jest, učinili jsme okrasou její, abychom vyzkoušeli, kdo z nich v konání svém je nejlepší.
8. A věru uděláme ze všeho toho, co na ní je, výšinu rostlinstva zbavenou!
9. Domníváš se, že lidé jeskyně a ar-Raqímu byli zázrakem jedním z Našich znamení?
10. . . . A hle, mladíci se do jeskyně uchýlili a pravili: „Pane náš, daruj nám od Sebe milosrdenství a připrav nám pro věc naši správné vedení!“
11. A zakryli jsme uši jejich v jeskyni té během roků mnohých,
12. potom jsme je vzkřísili, abychom poznali, která z obou stran lépe odhadne délku pobytu jejich.
13. My vyprávíme ti příběh jejich pravdivě; vždyť mladíci to byli, kteří v Pána svého uvěřili, a jejich vedení po cestě správné jsme upevnili.
14. A srdce jejich jsme posílili, když vstali a řekli: „Náš Pán je Pánem nebes a země a nikdy nebudeme vzývat božstvo jiné kromě Něho, jinak bychom lež nehoráznou hovořili.
15. Tento náš lid si vzal místo Něho božstva různá, aniž o nich přinesl jasné zmocnění! A kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Bohu lži si vymýšlí?“
16. A až se oddělíte od lidí těch a od toho, co uctívají vedle Boha, uchylte se do jeskyně! Pán váš nad vámi část milosrdenství Svého rozprostře a ve věci vaší vám ulehčení připraví.
17. A byl bys viděl, jak slunce se při svém východu sklání napravo od jeskyně jejich a při svém západu je míjí nalevo, zatímco oni byli v středu jejím. A toto je jedno ze znamení Božích; ten, koho Bůh vede, ten po správné cestě kráčí, avšak pro toho, komu Bůh dal zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného.
18. A byl bys je pokládal za bdící, zatímco oni spali a My je napravo i nalevo kolébali; a pes jejich s předními tlapami roztaženými na prahu ležel. A kdybys je byl náhodou spatřil, byl by ses dal před nimi na útěk pln strachu z nich hrozného.
19. A tak jsme je vzkřísili, aby se jeden druhého vyptávali. I pravil jeden z nich: „Jak dlouho jsme zde setrvali?“ Odpověděli: „Setrvali jsme zde den či část dne jednoho.“ (Nakonec) řekli: „Pán náš zná nejlépe, jak dlouho jsme zde zůstali. Vyšleme jednoho z nás do města s těmito penězi svými, nechť zjistí, kdo nejlepší pokrmy má, a nechť nám od něho potravu přinese; a nechť jedná obezřetně a slušně, aby na nás neupozornil nikoho.
20. Kdyby nás odkryli, ukamenovali by nás anebo by nás donutili vrátit se k náboženství svému; a pak již nikdy bychom nebyli blaženi.“
21. A tak jsme je odhalili (lidem z města), aby poznali, že slib Boží je pravdivý a že o Hodině pochyby žádné není. A hle, lidé se mezi sebou hádali ohledně věci jejích, a říkali jedni: „Vystavme nad nimi stavbu nějakou; Pán jejich přece o nich dobře ví!“ A pravili ti, kdož ve sporu o věc tu zvítězili: „Vystavíme nad nimi svatyni!“
22. A budou říkat někteří: „Byli tři a čtvrtý z nich byl pes jejich.“ Jiní řeknou: „Bylo jich pět a šestý z nich byl pes jejich“ dohadujíce se o nepoznatelném; a další řeknou: „Sedm, a osmým z nich byl pes jejich.“ Odpověz: „Pán můj zná nejlépe počet jejich; a zná to jinak jen lidi nemnoho!“ Nehádej se tedy o nich, leda jen způsobem esoterickým, a nevyptávej se na ně (z nevěřících) nikoho
23. a neříkej o ničem: „Já zítra učiním to a to,“
24. aniž připojíš: „Bude-li chtít Bůh.“ A vzpomínej Pána svého, když zapomnětlivý jsi, a řekni: „Snad Pán můj mne dovede k tomu, co je správnější než toto!“
25. A setrvali oni v jeskyni své tři sta let a přidáno je k tomu ještě devět.
26. Rci: „Bůh zná nejlépe, jak dlouho tam zůstali, a Jemu náleží nepoznatelné na nebesích a na zemi a On nejlépe je vidoucí a slyšící! A nemají oni kromě Něho ochránce žádného a On nečiní nikoho společníkem rozhodnutí Svého!“
27. Sděluj tedy to, co ti bylo vnuknuto z Knihy Pána tvého; a není nikoho, kdo mohl by změnit slovo Jeho, a nenalezneš kromě Něho útočiště žádného.
28. Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!
29. A rci: „Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!“ A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosili o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu!
30. Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou odměněni, a nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož dobré činili.
31. Jim budou patřit zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou; tam budou se náramky zlatými zdobit, do šatů zelených z hedvábí a brokátu se odívat a v nich na lehátkách odpočívat. Jak krásná to odměna a jak výtečné to místo pobytu!
32. Uveď jim podobenství o dvou mužích, z nichž jednomu jsme dvě zahrady révy vinné dali, obklopené palmami, a mezi nimi jsme obilí zaseli;
33. a obě zahrady plody své přinesly a pána svého v ničem nezklamaly a mezi oběma jsme řece téci dali.
34. A měl ovoce a řekl druhu svému při rozhovoru: „Mám více majetku než ty a mocnější jsem i rodem svým.“
35. Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: „Že někdy toto zanikne, si nemyslím,
36. a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou.“
37. I pravil mu druh jeho v rozhovoru: „Chceš být nevděčný vůči tomu, jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil lidskou podobou?
38. Však já hovořím: On je Bůh, Pán můj, a já k Pánu svému nepřidružuji nikoho.
39. Kéž bys byl, když do zahrady své jsi vstoupil, pronesl: Nechť stane se, co Bůh chce, a není moci kromě u Boha! A vidíš-li mne majetkem a dětmi chudšího,
40. možná, že mne Bůh obdaří lepším, než tvá je zahrada. A možná že postihne ji z nebes pohromou, takže stane se jednou zrána zemí pustou,
41. či voda její v hlubinách země zmizí a tobě se nezdaří nalézt novou.“
42. A stalo se tak a plody jeho byly zničeny a jal se majitel lomit rukama nad tím, co vynaložil na ni a že od základů je zpustošena nyní, a volal: „Kéž bych byl nikoho k Pánu svému nepřidružoval!“
43. A neměl čeleď žádnou, jež by mu pomohla kromě Boha, a nedočkal se pomoci.
44. A tady přísluší ochrana jen Bohu skutečnému; a On nejlepší je v odměňování a k nejlepšímu vede konci.
45. A uveď jim podobenství o životě pozemském: podobá se vodě, již sesíláme z nebe a s níž se mísí rostlinstvo země a pak stane se suchou travinou, již větry rozvanou. A Bůh všemocný je nad věcí každou.
46. Majetek a synové jsou života pozemského ozdobou, však zbožné skutky, jež trvalé hodnoty jsou, u Pána tvého lepší odměnu i naději míti budou
47. v den, kdy horám dáme kráčet a kdy uvidíš zemi jak rovinu srovnanou; a tehdy shromáždíme duše všechny, aniž opomineme z nich jedinou.
48. A předvedeni před Pána tvého v řadách budou. „Teď přišli jste k Nám tak, jak jsme vás poprvé stvořili; a přece jste tvrdili, že neustanovíme pro vás lhůtu žádnou.“
49. A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je obsaženo. A řeknou:,,Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?“ A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.
50. A hle, pravili jsme andělům: „Padněte na zem před Adamem!“ A padli na zem všichni kromě Iblíse, jenž mezi džiny patřil a rozkazu Pána svého se zprotivil. Zdaž vezmete si jej a potomky jeho jako ochránce místo Mne, ačkoliv vašimi jsou nepřáteli? Jak špatná to bude výměna pro nespravedlivé!
51. Já neučinil jsem je svědky stvoření nebes a země ani jejich vlastního stvoření; a nevzal jsem si ty, kdož k bludu navádějí, za pomocníky Své.
52. V den, kdy Bůh řekne:,,Zavolejte ty, jež pokládali jste za společníky Mé!“, budou je vzývat, však vyslyšeni nebudou, neboť mezi nimi umístíme propast zániku;
53. a provinilí spatří oheň pekelný a usoudí, že doň budou svrženi a nenaleznou z něho úniku.
54. A věru jsme předložili lidem v Koránu tomto všemožné druhy příkladů, však člověk rád se o většině věcí pře.
55. Nic nebrání lidem uvěřit či prosit Pána svého o odpuštění, když k nim přišlo správné vedení - leda odmítnutí připustit, že dostaví se k nim obvyklý osud dávných anebo že trest je zblízka postihne.
56. A vysíláme posly Své jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele. Avšak ti, kdož nevěří, se hádají užívajíce falešnosti, aby jí pravdu vyvrátili, a přijímají s posměchem znamení Má i to, před čím varováni jsou.
57. A kdo nespravedlivější je než ten, jenž při zmínce o znameních Pána svého se od nich odvrací a zapomíná na to, co ruce jeho předtím konaly? A srdce jejich jsme pokryli clonou, aby mu neporozuměli, a uši jejich jsme ucpali hluchotou. A i kdybys je k cestě správné vyzval, přece ji nikdy následovat nebudou.
58. Pán tvůj je odpouštějící i pln milosrdenství. Kdyby je chtěl uchvátit za to, co si vysloužili, byl by jim jistě uspíšil trest, avšak mají lhůtu slíbenou a jinde než u Boha útočiště žádné nenajdou.
59. A zahubili jsme obyvatele oněch měst, když stali se nespravedlivými, a stanovili jsme pro záhubu jejich lhůtu slíbenou.
60. A hle, pravil Mojžíš sluhovi svému: „Neustanu, dokud nedospěji k soutoku dvou moří, i kdybych měl věky celé jíti tomu vstříc.“
61. A když oba dospěli k soutoku moří dvou, zapomněli na rybu svou, jež dala se svou cestou v moře unikajíc.
62. A když oba ono místo minuli, pravil Mojžíš svému sluhovi: „Přines nám oběd náš, věru nás únava z této naší cesty potkala.“
63. Odpověděl: „Což nevidíš, že když jsme se u skály ukrývali, zapomněl jsem na tu rybu? A jedině satan způsobil, že na ni jsem zapomněl, a nedal mi vzpomenout si na ni a ona na cestu svou v moři se zázračně vydala.“
64. I řekl Mojžíš: „To právě je to, co hledáme.“ A oba se obrátili a po stopách svých se navrátili.
65. A nalezli jednoho ze služebníků Našich, jehož jsme milosrdenstvím Svým obdařili a jehož jsme vědění z Nás vycházejícímu naučili,
66. a Mojžíš mu řekl: „Smím tě následovat, abys mne naučil něčemu ze správného vedení, o němž jsi byl poučen?“
67. Odpověděl: „Ty trpělivost se mnou mít nebudeš schopen;
68. a jak bys také mohl mít trpělivost v tom, co je mimo rozsah vědění tvého?“
69. Avšak Mojžíš řekl: „Bude-li Bůh chtít, shledáš mě trpělivým a já neoslyším rozkazu žádného.“
70. „Chceš-li mne následovat, tedy se mne neptej na nic, pokud já sám tě nevybídnu svou zmínkou.“
71. A pokračovali dále, a když pak na lodi pluli, služebník Náš ji provrtal. I otázal se Mojžíš: „Provrtals ji, abys utopil ty, kdož na ní cestují? Tys věru učinil věc nevídanou!“
72. Odvětil: „Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?“
73. I řekl Mojžíš: „Nekárej mne za to, že zapomněl jsem, a neukládej mi ve věci mé zkoušku těžkou!“
74. A pokračovali dále, až potkali chlapce nějakého; i zabil jej a Mojžíš zvolal: „Zdaž zabils duši nevinnou, aniž právo pomsty jsi měl? Tys věru spáchal věc ohavnou!“
75. Odpověděl: „Neřekl jsem ti, že nebudeš schopen mít trpělivost se mnou?“
76. Mojžíš pravil: „Jestliže se tě po tomto ještě zeptám na cokoliv, tedy se zbav společnictví mého; a již se ti dostalo ode mne omluvy.“
77. A pokračovali dále, a když přišli k obyvatelům města jednoho, o jídlo je požádali, však lidé ti je pohostit odmítli. A nalezli zde zeď, jež spadnutím hrozila; když pak ji služebník Náš do pořádku přivedl, pravil mu Mojžíš: „Kdybys chtěl, mohlo by se ti za to dostat odměny.“
78. I odvětil: „Toto znamená rozchod mezi mnou a tebou, nicméně ti chci vysvětlení toho sdělit, v čem nebyls s to trpělivost mít.
79. Co týká se lodi oné, ta patřila chudákům, kteří na moři pracují. A chtěl jsem ji poškodit, aby ztratila cenu pro krále jednoho, jenž na ně číhá a jenž každou dobrou loď násilím jímá.
80. A co týká se chlapce toho, rodiče jeho byli věřící, a obávali jsme se, že vzpurností a nevděkem svým on zavede je oba,
81. a přáli jsme si, aby Pán jejich jim jej vyměnil za jiného, jenž bezúhonnější aby byl a lásky jejich více byl hoden.
82. A co se týká té zdi, ta patřila dvěma chlapcům sirotkům ve městě tom a byl pod ní poklad pro ně předurčený; a otec jejich muž bezúhonný byl a Pán tvůj si přál, aby oni nejdříve dospělosti své dosáhli a teprve pak poklad svůj odkryli z milosrdenství Pána tvého. A já pak nic z toho z rozhodnutí vlastního nečinil; a toto je výklad toho, v čem tys trpělivosti nebyl schopen.“
83. A vyptávají se tě na Dvourohého. Odpověz: „Budu vám vyprávět příběh o něm.“
84. Upevnili jsme moc jeho na zemi a zahrnuli jsme jej prostředky k věcem všem.
85. A on za nebeským šel lanem,
86. a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: „Dvourohý, na tobě je, zda potrestáš je, či zda zachováš se k nim dobře.“
87. Odpověděl: „Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným.
88. A co týká se toho, kdo věří a zbožné skutky konal, tomu dostane se odměny překrásné a rozkaz, jejž dáme mu, bude snadný.“
89. Potom sledoval lano jiné,
90. a když dospěl k slunce východu, shledal, že vychází nad lidem, jemuž jsme nedali na ochranu proti němu clony žádné.
91. A tak tomu bylo a My jsme již obsáhli ve vědění Svém vše, co u něho bylo.
92. Po té sledoval další lano,
93. až k místu mezi dvěma hrázemi dospěl a pod nimi lid, jenž sotva chápal řeč mluvenou, našel.
94. I řekli mu: „Dvourohý, věru Gog a Magog šíří spoušť po zemi; máme ti poplatek zaplatit, abys mezi námi a jimi hráz vystavěl?“
95. Odpověděl: „To, co mi propůjčil Pán můj, je lepší než poplatek. Pomozte mi horlivostí svou a zřídím mezi vámi a jimi hráz mocnou.
96. Přineste mi kusy železa!“ A když je narovnal mezi dvě úbočí, rozkázal: „Foukejte!“ Když z toho vznikl oheň, dodal: „Přineste mi k vylití do něho mosaz roztavenou!“
97. A nebyli Gog a Magog schopni ji přelézt ani otvor udělat v ní.
98. I řekl Dvourohý: „Toto je od Pána mého milosrdenství, a až splní se slib Pána mého, na prach ji rozdrtí, vždyť Pána mého slib je vždy pravdivý.“
99. V ten den je ponecháme, aby jeden na druhého ve vlnách dorážel. A bude zatroubeno na pozoun a shromáždíme je všechny najednou.
100. V ten den pak představíme peklo nevěřícím rovnou,
101. těm, jejichž oči se zavíraly před připomenutím Mým, a těm, kteří nebyli schopni slyšení.
102. Domnívali se snad ti, kdož nevěřili, že si mohou brát služebníky Mé jako ochránce místo Mne?
103. Rci: „Mám vás zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve skutcích svých utrpěli,
104. o těch, jichž úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač se domnívají, že dobré činili?
105. To jsou ti, kdož neuvěřili v Pána svého znamení a v setkání s Ním. Marné byly jejich skutky a nebudou u Nás nic vážit v den zmrtvýchvstání.
106. Toto odměnou bude jejich: peklo za to, že neuvěřili a že se posmívali znamením i poslům Mým.
107. Však věru ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou mít zahrady rajské obydlím,
108. v nich věčně přebývat budou a po změně žádné toužit nebudou.“
109. Rci: „Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno podobné jemu.“
110. Rci: „Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“