Súra číslo: 15, Název: Al-Hidžr, Arabský název: Al-Hidžr
Od verše:1 do verše: 99

  1. Alif lám rá! Toto jsou znamení Písma a Koránu zjevného.
  2. Často si nevěřící budou přát, aby byli odevzdanými do vůle Boží!
  3. Nech je být, ať si pojídají, užívají a nadějí klamnou se kojí, vždyť záhy se dozvědí!
  4. Nezahubili jsme žádné město, aniž se mu dostalo Písma známého,
  5. a žádný národ nemůže způsobit uspíšení ani oddálení termínu svého.
  6. Říkají: „Ty, jemuž připomenutí bylo sesláno, věru jsi džinem posedlý!
  7. Pročpak k nám nepřivedeš anděly, pravdu mluvíš-li?“
  8. My anděly jen k vykonání rozhodnutého sesíláme - a potom nebudou nevěřící k těm, jimž odklad je dán, patřit.
  9. My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit.
  10. Již před tebou jsme k stranám dávným posly vyslali,
  11. však nepřišel k nim posel žádný, by se mu neposmívali.
  12. Takto mu razíme cestu do srdcí hříšníků.
  13. A neuvěří v něj, i když se už naplnil obvyklý osud předchozích.
  14. A i kdybychom jim bránu nebeskou otevřeli a oni stoupali by k ní,
  15. přece by říkali: „Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé očarovaní!“
  16. A na nebi jsme umístili znamení zvěrokruhu a učinili jsme je pro ty, kdo na ně patří, krásnými
  17. a ochránili jsme je před všemi satany prokletými -
  18. kromě těch, kdož pokradmu naslouchají, však ti jsou pronásledováni plamenem jasně zářícím.
  19. A zemi jsme rozprostřeli a rozhodili po ní hory pevně stojící a dali na ní vyrůst každé věci správně vyvážené
  20. a připravili jsme na ní potravu pro vás i pro ty, jimž obživu neskýtáte.
  21. A není žádné věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly, a sesíláme vám ji jedině v míře stanovené.
  22. A poslali jsme větry oplodňující a seslali jsme z nebe vodu, jíž vás napájíme, vždyť vy v zásobě ji nemáte.
  23. A jsme to My, kdo život i smrt dáváme, a My sami všeho jsme dědici
  24. a dobře známe ty z vás, kdo vpředu kráčí, i ty, kdo vzadu se drží.
  25. A Pán tvůj je všechny shromáždí, vždyť On moudrý je, vševědoucí.
  26. Stvořili jsme člověka z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,
  27. zatímco džiny jsme již dříve vytvořili z ohně prudce spalujícího.
  28. A hle, pravil Pán tvůj andělům: „Já smrtelníka stvořím z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,
  29. a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha svého, padněte na zem, před ním se klaníce!“
  30. A padli před ním uctívajíce jej vespolek andělé všichni,
  31. kromě Iblíse, jenž odmítl být mezi uctívajícími.
  32. I pravil Bůh: „Iblísi, proč nejsi mezi těmi, kdož klaní se, také ty?“
  33. Odvětil: „Nebudu padat na zem před smrtelníkem, jehož jsi z hlíny suché stvořil, vzaté z bláta poddajného!“
  34. I pravil Bůh: „Odejdi odsud, neboť jsi věru prokletý!
  35. A nechť na tobě prokletí lpí až do dne soudného!“
  36. Řekl Iblís: „Pane můj, poskytni mi odklad do dne, kdy budou vzkříšeni!“
  37. I pravil Bůh: „Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo
  38. až do dne času stanoveného!“
  39. Odpověděl: „Pane můj, za to, žes mne svedl, okrášlím jim vše, co na zemi je, a všechny je uvedu v bloudění,
  40. kromě těch, kdož jsou služebníci Tvoji upřímní!“
  41. I pravil Bůh: „Toto je stezka přímá podle mého mínění,
  42. a věru nebudeš mít žádnou pravomoc nad služebníky mými, leda nad těmi, kdož tě následují svedeni,
  43. a pro ně všechny bude pak peklo místem setkání slíbeného.“
  44. A to má sedm bran a u každé brány bude z nich skupina zvláštní.
  45. Naopak bohabojní mezi zahradami a u pramenů budou přebývat:
  46. „Vstupte do nich s pokojem a bezpečni!“
  47. Z hrudí jejich jim veškerou zášť vyrveme a budou na lehátkách bratrsky odpočívat a druh na druha se dívat,
  48. žádná starost se jich tam nedotkne a nebudou odtamtud nikdy vyhnáni.
  49. Zvěstuj služebníkům Mým, že Já jsem věru odpouštějící i slitovný,
  50. avšak že trest Můj bude trest bolestný!
  51. A vypravuj jim o hostech Abrahamových,
  52. když k němu přišli zdravíce „Mír s tebou!“ a on jim odpověděl: „My věru se vás bojíme.“
  53. I pravili: „Neboj se, vždyť my ti přinášíme zvěst radostnou o narození chlapce moudrého!“
  54. Otázal se: „Jak byste mi mohli oznamovat takovou zvěst, když na mne již stáří dolehlo? Jménem čeho mi to oznamujete?“
  55. Odpověděli: „Oznamujeme ti to jménem pravdy - nebuď tedy z těch, kdo naději ztrácejí.“
  56. Pravil: „Kdo jiný ztrácí naději v milosrdenství Pána svého než ti, kdož bloudí?“
  57. A pokračoval: „A jaká je tedy vaše záležitost, vyslanci?“
  58. Odvětili: „Byli jsme vysláni k lidu hříšnému
  59. - kromě rodu Lotova, jejž věru celý zachráníme
  60. vyjma ženy jeho, neboť jsme o ní již rozhodli, že bude mezi opozdilými.“
  61. A když vyslanci k rodu Lotovu přišli,
  62. pravil Lot: „Věru jste pro mne lidé podezřelí!“
  63. Odpověděli: „Nikoliv, my přišli k tobě se slibem, jejž oni v pochybnost brali,
  64. a pravdu ti přinášíme a věru jsme pravdomluvní.
  65. Vydej se na cestu se svou rodinou v temné části noci a kráčej za nimi! A ať nikdo z vás se neobrací! Jděte tam, kam vám přikázáno!“
  66. A sdělili jsme mu tento rozkaz, neboť ten z nich, kdo pozadu zůstane, měl zahuben být ráno.
  67. Rozradostněni zprávou přispěchali lidé města onoho
  68. a Lot jim pravil: „Toto moji hosté jsou, zneuctění mi tedy nezpůsobte,
  69. však Boha se bojte a hanbou mne nepokrývejte!“
  70. Pravili: „Což jsme tě nebránili před vším lidstvem?“
  71. I zvolal Lot: „Hle, zde dcery mé máte, když už to spáchat chcete!“
  72. Při tvém životě, tito lidé věru tápali v opilství svém,
  73. však výkřik je uchvátil při východu slunce.
  74. A obrátili jsme to město vzhůru nohama a seslali jsme na ně déšť kamenů z hlíny pálené;
  75. zajisté je v tom znamení pro pozorovatele bedlivé!
  76. A věru ono je na cestě trvalé
  77. a zajisté je v tom znamení pro věřící!
  78. A také lid Houštin se ukázal nespravedlivým,
  79. však pomsta naše na ně dopadla; a jsou ti i oni věru příkladem jasným!
  80. Též obyvatelé al-Hidžru vyslance Naše za lháře prohlásili
  81. a přinesli jsme jim znamení Své, však oni se odvrátili.
  82. V horách si příbytky své, jsouce bezpečni, vysekávali
  83. a ozval se zrána nad nimi výkřik jediný
  84. a nebylo jim k ničemu to, co si vysloužili.
  85. Stvořili jsme nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, jako skutečnost; a hodina neodvratně nastane, odpouštěj tedy odpouštěním krásným,
  86. vždyť Pán tvůj je věru stvořitelem i vševědoucím.
  87. A již dali jsme ti sedm opakovaných i Korán vznešený,
  88. neobracej tedy zrak svůj žádostivě k tomu, co dali jsme některým párům z nich v užívání, nermuť se kvůli nim, ale rozprostři křídla svá nad věřícími
  89. a rci: „Já věru jsem varovatel zjevný.“
  90. A podobně jsme seslali trest na ty, kdož rozdělují
  91. a kteří Korán na části rozkládají.
  92. Při Pánu tvém, věru si od nich všech vyžádáme počet
  93. z toho, co konali.
  94. Ohlas tedy to, co ti bylo přikázáno, a odvrať se od modloslužebníků,
  95. Vždyť My stačíme ti proti posměváčkům,
  96. kteří vedle Boha ještě jiné božstvo staví, však záhy poznají!
  97. A víme již, že hruď tvá je stísněna tím, co říkají,
  98. ty však chválu Pána svého oslavuj a buď mezi těmi, kdož na tvář padají,
  99. a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde!