Súra číslo: 12, Název: Josef, Arabský název: Jusof
Od verše:1 do verše: 111

  1. Alif lám rá! Toto jsou Písma zjevného znamení,
  2. seslali jsme je jako Korán arabský - snad budete rozumní!
  3. Tím, že ti zjevujeme tento Korán, vyprávíme ti příběh nejkrásnější, zatímco dříve byls věru jedním z těch, kdož o tom neměli tušení.
  4. Hle, pravil Josef otci svému: „Otče můj, spatřil jsem ve snu jedenáct hvězd, slunce i měsíc a zřel jsem, jak přede mnou se klaní.“
  5. I odpověděl otec jeho: „Synáčku můj, nevyprávěj bratřím svým sen svůj, jinak proti tobě úklady nastrojí,vždyť satan je člověka nepřítel zjevný.
  6. A takto si tě Pán tvůj vyvolí a záhady tě vykládat naučí a tak přízeň svou vůči tobě i rodu Jakubovu završí, stejně jako již dříve ji dovršil vůči tvým dvěma předkům, Abrahamovi a Izákovi. Pán tvůj věru vševědoucí je i moudrý.“
  7. A stali se Josef a bratři jeho znameními pro ty, kdož se táží.
  8. Hle, řekli bratři jeho: „Josef a bratr jeho jsou věru otci našemu milejší než my, ačkoliv jedno příbuzenstvo jsme - a otec náš je věru v bludu zjevném.
  9. Zabme tedy Josefa nebo jej vzdalme ze země a tvář otcova se rozzáří jen pro nás a my potom se lidmi bezúhonnými staneme.“
  10. Pravil jeden z nich: „Nezabíjejme Josefa, nýbrž vhoďme jej do hlubin studny a nějací cestující jej pak vysvobodí, učiníme-li tak.“
  11. A řekli: „Otče náš, proč nám nedůvěřuješ ohledně Josefa, vždyť my věru jsme jeho rádci upřímnými.
  12. Pošli jej zítra s námi, ať povyrazí se a pohraje si a my budeme na něj dobrý pozor dávat!“
  13. Odpověděl: „Rmoutí mě, že jej odvádíte, a mám strach, že by jej vlk mohl sežrat, zatímco vy se nebudete o něj starat.“
  14. Řekli: „Kdyby jej měl sežrat vlk, když je nás takový houf, bylo by to s námi velmi špatné!“
  15. A když s ním odešli a domlouvali se, že vhodí jej do hlubin studně, vnukli jsme mu: „Ty zpravíš je o tomto činu jejich ve chvíli, kdy nebudou tušit, oč jde.“
  16. A vrátili se navečer s pláčem k otci svému
  17. a řekli: „Otče náš, odešli jsme, abychom závodili v běhu a nechali jsme Josefa u věcí našich a sežral jej vlk. Ale ty nám neuvěříš, i kdybychom hovořili pravdu.“
  18. A předložili jeho košili, na níž byla krev falešná; i zvolal otec jejich: „Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té, leč trpělivost je překrásná a u Boha je třeba hledat útěchu před tím, co mi namlouváte.“
  19. A přišli cestující a poslali muže svého, aby načerpal vody; když pak vhodil měch svůj do studny, vykřikl: „Dobrá zpráva! Tady je nějaký hoch!“ A vzali jej do zajetí jako zboží a Bůh dobře věděl, co dělají.
  20. Prodali jej pak za nízkou cenu několika dirhamů odpočítaných a byli v tom zdrženliví.
  21. A pravil ten Egypťan, který jej koupil, manželce své: „Ucti jej slušným ubytováním, možná že nám bude užitečný anebo jej za vlastního syna přijmeme.“ Takto jsme usadili Josefa v zemi té, abychom jej naučili záhady vykládat. Tak Bůh vítězně dovršuje dílo Své, ale většina lidí to neví.
  22. A když pak dosáhl dospělosti, darovali jsme mu moudrost a vědění, neboť takto My odměňujeme ty, kdož dobro konají.
  23. A snažila se jej ta, v jejímž domě byl, svést a zavřela dveře všechny a řekla mu: „Pojď sem!“ I zvolal Josef: „Bůh mě chraniž!, On je mým Pánem a uštědřil mi překrásný pobyt. Vždyť hříšníci věru nebudou blaženi!“
  24. A byla by podlehla vášni své a i on byl by podlehl, kdyby byl neviděl důkaz od Pána svého. A takto jsme od něho odvrátili špatnost a smilstvo, neboť on patřil k Našim služebníkům upřímným.
  25. A oba běželi jako o závod ke dveřím a roztrhla košili jeho na zádech; u dveří pak potkali jejího manžela, i vykřikla: „Jak odměněn má být ten, jenž chtěl se dopustit špatného na rodině tvé, ne-li vězením či trestem bolestným?“
  26. I zvolal Josef: „To ona mne sváděla.“ A dosvědčil pak svědek z rodiny její: „Je-li košile roztržena vpředu, tedy ona pravdu dí a on ze lhářů je jedním.
  27. Však je-li košile vzadu roztržena, tedy lže ona a on je pravdomluvný.“
  28. A když manžel uviděl, že košile vzadu je roztržena, zvolal: „Tohle je věru jeden z vašich ženských úkladů, vždyť lest vaše zajisté je nesmírná!
  29. Josefe, odvrať mysl svou od toho a ty, ženo, pros za odpuštění viny své, neboť jsi vskutku žena hříšná!“
  30. A říkaly ženy v městě tom: „Velmožova žena sváděla mladého sluhu svého, jenž vzbudil lásku vášnivou v ní. A věru ji vidíme ve zjevném poblouznění.“
  31. Když uslyšela jejich pomluvy lstivé, poslala k nim a připravila pro ně pomeranče a každé z nich pak dala nůž. Pak zvolala: „Vejdi k nim, Josefe!“ A když jej spatřily, nadchly se jím tak, že až ruce své si pořezaly a vykřikly: „Chraň nás Bůh; to smrtelník věru nemůže být ani, to anděl jest vznešený!“
  32. Pravila: „Toto je ten, kvůli němuž jste mne hanily. Vskutku jsem jej sváděla, avšak on svodům odolal. Jestliže však nyní nesplní to, co poručím, bude věru uvězněn a stane se opovrženým.“
  33. I zvolal Josef: „Pane můj, vězení je mi milejší než to, k čemu mne vyzývají.Jestliže ode mne neodvrátíš úklady jejich, zatoužím po nich a z nerozumných budu jedním.“
  34. I vyslyšel jej Pán jeho a odvrátil od něho úklady jejich - a On zajisté je slyšící i vševědoucí.
  35. Později, když viděli znamení, se jim uzdálo, aby jej na čas uvěznili.
  36. A spolu s ním přišli do vězení dva mladící a jeden z nich prohlásil: „Viděl jsem se ve snu, jak víno vytlačuji.“ A druhý pravil: „Viděl jsem se ve snu, jak nesu na hlavě chleby, z nichž klovou ptáci. Sděl nám, Josefe, výklad toho, neb vidíme, že patříš mezi lidi dobro konající.“
  37. I odpověděl: „Předtím než dostanete stravu, jež vám je dávána, sdělím vám výklad toho, dříve než ony sny se uskuteční.A toto je to, čemu mne naučil Pán můj,a opustil jsem náboženství lidí, kteří v Boha nevěří a život posmrtný popírají.
  38. Pak následoval jsem náboženství předků svých, Abrahama, Izáka a Jakuba. A nehodí se pro nás, abychom cokoliv k Bohu přidružovali a v tom milost Boží je k nám i lidem, však mnozí lidé jsou nevděční.
  39. Přátelé moji vězeňští, jsou snad rozdělení páni lepší než Bůh jediný, vše podmaňující?
  40. Ti, které uctíváte vedle Něho, nejsou leč jména, jež dali jste jim vy i otcové vaši, a Bůh ohledně nich neseslal žádné zplnomocnění. Rozhodnutí náleží jedině Bohu a On poručil, abyste neuctívali nikoho kromě Něho. A to je náboženství neměnné, však většina lidí to neví.
  41. Přátelé moji vězeňští,jeden z vás bude napájet pána svého vínem,a pokud o druhého jde, ten bude ukřižován a ptáci mu budou klovat do hlavy. A rozhodnuta je již věc, o níž jste žádali dobrozdání.“
  42. A řekl tomu, o němž se domníval, že bude zachráněn: „Zmiň se o mně pánu svému!“ Však satan způsobil,že zapomněl vzpomenout Pána svého, a Josef zůstal několik let ve vězení.
  43. Pravil král: „Viděl jsem ve snu sedm tučných krav, jež požíralo sedm krav hubených; a viděl jsem sedm zelených klasů a sedm klasů uschlých. Velmožové, vyložte mi sen můj, jste-li výkladu snů schopni.“
  44. I řekli: „Popletené sny to jsou a my ve výkladu snů se nevyznáme.“
  45. Tu pravil ten, jenž zachránil se z těch dvou vězňů, vzpomenul si po čase: „Já sdělím vám výklad toho snu, pošlete-li mne.“
  46. „Josefe spravedlivý, vylož nám sen o sedmi kravách tučných, jež budou sežrány sedmi kravami hubenými, a sen o sedmi klasech zelených a sedmi klasech uschlých! Možná, že k lidem se vrátím a možná že vědět budou.“
  47. Odpověděl Josef: „Budete sít sedm let podle zvyku svého a to, co sklidíte, ponecháte v klasech kromě té malé části, již sníte.
  48. A poté později přijde sedm let suchých, jež pozrou vše, co předtím jste shromáždili, kromě malé části, již stranou uschováte.
  49. A po tomto přijde jeden rok, v němž lidem dostane se deště a v němž opět tlačit víno budou!“
  50. A poručil král: „Přiveďte ho!“ Když přišel posel k Josefovi, řekl mu tento: „Vrať se k pánu svému a zeptej se ho, jaké byly záměry těch žen, jež ruce si pořezaly. Pán můj o úkladech jejich dobře ví.“
  51. Král pak otázal se těch žen: „Jaké byly vaše úmysly, když Josefa jste sváděly?“ Odpověděly: „Chraň nás Bůh, my nic špatného o něm nevíme.“ A žena velmožova řekla: „Nyní pravda jasně vystoupila, byla jsem to já, která jej sváděla, a on věru mezi pravdomluvné patří.“
  52. „A tak je to, aby věděl, že jsem jej neoklamal ohledně skrytého a že Bůh nepřivede úklad proradných ke zdaru.
  53. Netvrdím, že duše má je nevinná, vždyť věru duše neustále nabádá ke špatnostem, pokud se Pán můj neslituje - a Pán můj věru je odpouštějící, slitovný.“
  54. I pravil král: „Přiveďte mi jej, já hodlám si jej pro sebe podržet!“ A když s ním promluvil, prohlásil: „Ode dneška budeš mít u nás postavení vysoké i důvěru.“
  55. I odpověděl Josef: „Pověř mne správou nad sýpkami země,neb já strážce jsem pečlivý a moudrý.“
  56. A takto jsme upevnili Josefovo postavení v zemi té a mohl se usadit, kdekoli se mu zachtělo. A my zahrnujeme milosrdenstvím Svým, koho chceme, a nedovolíme, aby se ztratila odměna těm, kdož dobro konají.
  57. Však odměna života onoho lepší je pro ty, kdož uvěřili a byli bohabojní.
  58. A přišli Josefovi bratři a vešli k němu; i poznal je, však oni jeho nepoznali.
  59. A když je zaopatřil zásobami jejich, pravil: „Přiveďte mi jednoho bratra svého od otce vašeho. Což nevidíte, že dávám míry spravedlivé a že nejlepší poskytuji pohoštění?
  60. Jestliže však jej ke mně nepřivedete, nedostane se vám ode mne míry obilí a nebudete ke mně připuštěni!“
  61. Odpověděli: „Požádáme o něj otce jeho a určitě tak uděláme.“
  62. A řekl Josef sluhům svým: „Dejte jim zboží jejich do zavazadel, snad poznají je po příchodu k rodině své a možná že se navrátí.“
  63. A když vrátili se k otci svému, řekli mu: „Otče náš, byla nám odmítnuta míra obilí. Pošli s námi bratra našeho, abychom dostali míru, my na něj dobrý pozor dáme.“
  64. Odpověděl: „Což vaše ochrana bude jiná než předchozí ochrana jeho bratra? Však Bůh nejlepší je z ochránců a nejslitovnější ze slitovníků!“
  65. Když otevřeli svá zavazadla a shledali, že zboží jejich jim bylo navráceno, zvolali: „Otče náš, co více si přát? Toto naše zboží bylo nám vráceno a my zásobíme rodinu svou; ochráníme bratra svého a dostaneme o náklad jednoho velblouda navíc a to bude náklad snadný.“
  66. Pravil otec jejich: „Nepošlu jej s vámi, pokud se mi nezavážete úmluvou před Bohem, že mi jej nazpět přivedete, leda budete-li něčím obklopeni.“ A když se mu zavázali úmluvou, pravil: „Bůh je toho, co jsme řekli, ručitelem.“
  67. A dodal: „Synové moji, nevcházejte do města jedinou branou, nýbrž vejděte branami různými; já nemohu vám v ničem pomoci proti Bohu, neboť rozhodnutí je věru jen u Boha. Na Něj se spoléhám a nechť na Něj se spoléhají všichni, kdož se spoléhají.“
  68. A když vešli do města tak, jak jim to poručil otec jejich, nepomohlo jim to nikterak proti Bohu. A bylo to jen přání v duši Jakubově, jež vyplnil. A byl on věru pln vědění, neboť jsme jej tomu naučili; avšak většina lidí nemá žádné vědění.
  69. Když vstoupili k Josefovi, přitáhl blízko k sobě bratra svého a řekl mu: „Já jsem bratr tvůj a nermuť se kvůli tomu, co oni na mně kdysi spáchali!“
  70. A když je opatřil zásobami, umístil pohár do sedla bratra svého a potom dal rozhlásit hlasatelem: „Lidé karavany, vy jste věru zloději!“
  71. I řekli, zatímco se k nim blížili: „Co vlastně hledáte?“
  72. Odpověděli: „Hledáme pohár králův; a ten, kdo jej přinese, dostane za odměnu velbloudí náklad. A já za to ručím.“
  73. „Při Bohu,“ řekli bratři, „vždyť dobře víte, že nepřišli jsme páchat v zemi nepravosti - my věru nejsme zloději žádní.“
  74. Odpověděli: „Jaká má být odplata toho, jenž jej ukradl, ukáže-li se, že jste lháři?“
  75. Odpověděli: „Odplatou toho, v jehož sedle se nalezne ten pohár, budiž, aby vám byl vydán jako otrok.Takto my odměňujeme nespravedlivé.“
  76. A začal prohledávat vaky jejich dříve, než vak bratra svého, až nakonec vytáhl pohár z vaku bratra svého. A takto jsme vnukli Josefovi lest, neboť nemohl podržet bratra svého podle zákona královského, leda by tak Bůh chtěl. My obdařujeme různými stupni, koho chceme, a nad každým, kdo vědění ovládá, je vševědoucí.
  77. A řekli Josefovi bratři: „Jestliže kradl, tedy již jeden z jeho bratří kradl před ním.“ Josef pak skryl myšlenky své v duši a nedal jim nic najevo, nýbrž řekl: „Jste ve velmi zlém postavení a Bůh zná nejlépe, co vypovídáte.“
  78. Odpověděli: „Ó mocný, on má starého a letitého otce, vezmi jednoho z nás místo něho, neboť vidíme, žes jedním z těch, kdož dobro konají.“
  79. Řekl: „Bůh mě chraniž vzít někoho jiného než toho, u něhož jsme nalezli svůj majetek, vždyť bychom byli nespravedliví!“
  80. A když se v něm zklamali, radili se tajně a nejstarší z nich řekl: „Což nevíte, že otec náš zavázal nás úmluvou před Bohem a že jsme se již předtím dopustili nespravedlnosti vůči Josefovi? Neopustím tuto zemi, dokud mi to otec můj nedovolí nebo dokud nerozhodne Bůh v můj prospěch - a On nejlepší je rozhodčí.
  81. Vraťte se k otci našemu a řekněte mu: ,Otče náš, syn tvůj kradl a my dosvědčujeme jen to, co známe, a žádné tajemství nechováme.
  82. Zeptej se obyvatel města, kde jsme byli, a lidí karavany, se kterou jsme šli, že vskutku pravdu hovoříme.' „
  83. I pravil Jakub: „Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té - leč trpělivost je překrásná a snad Bůh mi je navrátí všechny, vždyť On vševědoucí je i moudrý.“
  84. A odvrátil se od nich a zvolal: „Ó jak smutno je mi po Josefovi!“ A zbělely oči jeho od zármutku a byl sklíčen.
  85. I řekli: „Při Bohu, což nepřestaneš vzpomínat na Josefa, dokud nezeslábneš zármutkem anebo se nezahubíš?“
  86. Řekl: „Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte.
  87. Synové moji, jděte a pátrejte po Josefovi a bratru jeho! A neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící ztrácejí naději v laskavost Boží!“
  88. Když pak přišli k Josefovi, pravili: „Ó mocný, přišlo na nás a rodinu naši neštěstí. Přinesli jsme zboží bezvýznamné hodnoty, dej nám plnou míru obilí a ukaž se vůči nám štědrý, vždyť Bůh věru odměňuje ty, kdož jsou štědří.“
  89. I řekl: „Zdaž jste si vědomi toho, co jste udělali Josefovi a bratru jeho ve své pošetilosti?“
  90. Pravili: „Jsi vskutku Josef?“ Odpověděl: „Ano, já jsem Josef a toto je můj bratr. Bůh nás zahrnul milostí svou a věru ten, kdo je trpělivý a bohabojný. . . a Bůh věru nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobro konají.“
  91. Pravili: „Při Bohu, Bůh ti dal vskutku přednost před námi, zatímco my byli jsme věru hříšníci!“
  92. Odpověděl: „Nechť na vás dnes nepadne žádná výčitka! Bůh vám odpustí, vždyť On nejslitovnější je ze slitovníků!
  93. Odejděte s touto mou košilí a vložte ji na tvář otce mého a on znovu nabude zraku! A potom ke mně přijďte s celou rodinou svou všichni!“
  94. A když se karavana vracela, pravil otec jejich: „Já doopravdy cítím vůni Josefovu! Kéž byste mne nepokládali za blouznivce.“
  95. Odpověděli: „Při Bohu, tys opět ve starém svém bludu!“
  96. A když přišel posel se zvěstí radostnou a vložil mu košili na tvář, stal se Jakub opět vidoucím a řekl: „Což neřekl jsem vám, že vím od Boha to, co vy nevíte?“
  97. Pravili: „Otče náš, pros za nás Boha o odpuštění hříchů našich, vždyť my věru jsme byli hříšníky.“
  98. Řekl: „Budu prosit Pána svého o odpuštění pro vás a On věru je odpouštějící, slitovný.“
  99. A když všichni přišli k Josefovi, přitáhl blízko k sobě rodiče své a řekl: „Vstupte do Egypta v bezpečí, chce-li tomu Bůh!“
  100. A uvedl rodiče své na trůn, zatímco ostatní se mu klaněli padajíce na tváře. Pak pravil: „Otče můj, toto zde je výklad mého snu dávného a Pán můj jej uskutečnil. A byl vůči mně dobrotivý, když mne vyvedl z vězení a přivedl vás z pouště poté, co satan způsobil roztržku mezi mnou a bratry mými. Pán můj je věru obratný v tom, co chce, a On vševědoucí je i moudrý.
  101. Pane můj, Tys mne obdařil částí moci královské a naučils mne výkladu záhad; tvůrce nebes a země, Tys mým ochráncem na tomto i onom světě, povolej mne k Sobě oddaného do vůle Tvé a připoj mne k bezúhonným!“
  102. A toto je jedna ze zvěstí o nepoznatelném, jež ti zjevujeme, neboť tys nebyl u nich, když shodli se vespolek na svém činu a úklady strojili.
  103. Však většina lidí, i kdybys po tom sebevíce toužil, nebude věřit!
  104. Nežádáš od nich za to odměnu žádnou a není to leč připomenutí lidstvu veškerému.
  105. Kolik je na nebesích i na zemi znamení, kolem nichž chodí a od nichž se odvracejí!
  106. Mnozí z nich v Boha nevěří, aniž by k Němu zároveň jiné nepřidružovali.
  107. Což jsou si tak jisti, že nepostihne je úder trestu Božího anebo že je nezastihne Hodina znenadání, aniž o tom budou mít tušení?
  108. Rci: „Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i ti, kdož mne následují. Sláva Bohu, že nejsem jedním z modloslužebníků!“
  109. A také před tebou jsme vyslali pouze lidi z obyvatel měst, jimž dostalo se vnuknutí. Což nechodili po zemi, aby viděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli? Však příbytek v životě budoucím je lepší pro ty, kdož bohabojní byli. Což k rozumu nepřijdete?
  110. A když si pak poslové zoufali a již se domnívali, že za lháře jsou pokládáni,přišla k nim Naše pomoc vítězná. A byl zachráněn ten, koho jsme chtěli, však nelze odvrátit přísnost Naši od lidu hříšného.
  111. A v příbězích jejich je věru mnoho příkladů pro ty, kdož rozumem jsou obdařeni. A není to příběh vymyšlený, nýbrž potvrzení toho, co již předcházelo, a podrobné vysvětlení všeho, správné vedení i milosrdenství pro lid věřící.