Emigrace
Datum: 15. 03. 2002
Imám: Karam Badawy
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Milí bratři, milé sestry v islámu,
Medína nebyla vzdálena od toho, co se dělo v Mekce. V Mekce žilo několik znepřátelených kmenů. Ale najednou se tam i v jejím okolí rozšířily zprávy, že všichni už se spojili, aby zabili jednoho muže. Rozhodli se utnout mu hlavu způsobem, aby se jeho krev rozdělila mezi všechny kmeny. Žádný z kmenů nebyl s ním, ani jeho vlastní kmen. Je to právě ten muž, kterému byl zjeven Korán. A byl to právě ten muž, který ze svého domova byl vyhnán. Byl to váš prorok Muhammad (nmAž), kterému bylo slíbeno vítězství a to, že se islám rozšíří do každého domu. V jednu noc mu bylo přikázáno, aby nespal ve svém domě, a Alláh mu dovolil, aby i on následoval své bratry do země, která jej netrpělivě očekávala. Tam, kde založil mešitu, která dodnes svědčí o nejpevnějším bratrství v islámu.
Emigrace do Medíny nebyla ale jednoduchá. Každý z muslimů svou pevnou víru v ní dokázal. Zanechali všechen svůj majetek i pozemské touhy. Ze všech věcí si vybrali Alláha. Mekka přitom nezapomněla na sahába Alího (radialláhu anhu – nechť je s ním Alláh spokojený) a na jeho neohrožený postoj, když souhlasil s tím, aby spal na místě Proroka (nmAž) v tu noc, kdy se jej všichni Mekkánci chystali zavraždit, zatímco se Prorok vydal spolu s jedním ze sahába na emigraci.
Jak Mekka svědčí o slzách radosti Abu Bakra (radialláhu anhu), když mu Prorok (nmAž) dovolil, aby emigroval spolu s ním, stejně tak svědčí malá jeskyně u Mekky o jeho slzách bolesti, když byl uštknutý, aby ochránil život Proroka (nmAž). Srdce jeho, které mělo velikou radost před chvílí, mělo veliký strach, když nohy nevěřících stály v otvoru jeskyně a tehdy řekl Prorokovi: „Kdyby se podíval někdo z nich pod své nohy, tak by nás uviděl.“ A Muhammad (nmAž) mu velmi pokojně odpovídá: „Co si myslíš o dvou, a třetí s nimi je Alláh?“
A Korán zmíní tuto odpověď v súře at-Tauba: „Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Bůh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou; a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: ‚Nermuť se, vždyť Bůh je s námi!‘ A seslal mu Bůh Svůj sakínu (pokoj v duši) a podpořil jej vojsky pro vás neviditelnými a ponížil slova těch, kdož nevěřili, zatímco slovo Boží je nejvyšší – Bůh zajisté je mocný a moudrý.“ (9:40)
Přes tuto krizi netrvalo dlouho, když Alláh vyplnil svůj slib, že se Prorok (nmAž) vrátí do svého domova, ze kterého byl předtím vypuzen a který již pro něj nebyl nepřátelský a stal se naopak příbytkem islámu.
Prorok Muhammad (nmAž) se narodil, přesto tento rok jeho společníci nevybrali za počátek islámského letopočtu. Byl mu Korán zjevením seslán a přesto nezvolili rok prvního zjevení za první rok islámského letopočtu. Nevybrali za něj ani rok, kdy zvítězil islám v Mekce. Jako začátek islámského letopočtu byl vybrán rok, kdy došlo k emigraci kvůli Alláhovi. Protože to byla událost, kdy všichni emigrovali, všichni zanechali své majetky a všichni zaplatili vším, co bylo pro ně drahé, a jen kvůli Alláhovi.
Islám není spojen s jednou osobou, i kdyby to byl prorok, islám je pro všechny lidi, islám je Boží cesta. Muhammad nebyl nic jiného než Boží služebník a jeden z hodně Božích poslů, a zemřel, jak oni před ním zemřeli, zatímco věčný a živý je váš Pán a nezapomeňte na to, že nám přikázal, abychom Jeho posly následovali. Muhammad (nmAž) nám řekl: „Nechal jsem pro vás to, co kdybyste dodržovali, tak nikdy nezbloudíte. Boží knihu a moji cestu.“