Vztah muslimů k islámské obci

Datum: 18. 04. 2003
Imám: Karam Badawy

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři a sestry v islámu,
stalo se, že nepřátelé islámské obce se sjednocují a neustále ji ohrožují a brojí proti ní. Obklíčili ummu vojensky, politicky, ale také ekonomicky, kulturně a v nemenší míře i mediálně. Je nám vyhrožováno u nás doma, v různých muslimských zemích. To vše jsme si přivodili sami, svýma vlastníma rukama, protože Alláh neutlačuje své služebníky. Naopak nám odpouští mnohé, protože On je vznešený a mocný. Mnozí muslimové se ptají, co mají dělat, jak najít cestu ven?
Řeknu vám, že každý muslim musí něco vykonat osobně a něco dalšího zase udělá spolu s ostatními. Zbytek je na vládě. Kdyby se vlády alespoň trochu sjednotily a vydaly se směrem k uplatňování islámského práva šaríja, byla by situace muslimů jiná.
Co se týče jednotlivců a jejich vztahu k ostatním muslimům, ten by měl být založen na vzájemném nabádání se k pravdě a spravedlnosti. Musí se zastavit zoufalství, aby se nedostalo k našim srdcím a nepohltilo je. A každý se musí snažit vést ostatní k přikazování dobrého a zakazování zavrženíhodného, praktikovat Boží zákony a opravdově se snažit o výzvu ostatních k Bohu a ukazovat lidem správnou cestu.
Nejdůležitější otázka, kterou si klademe, je úloha každého jednotlivce. Věci, které si nyní uvedeme, je schopen dělat každý muslim, a nebude mít omluvu u Boha, pokud se o to nebude snažit. Patří mezi ně především:
1. Vůle ke změně sebe sama k lepšímu. A to ve všech směrech, od uctívání Boha až ke vztahu k ostatním lidem. Protože my nemůžeme žádat Boha o pomoc a sami být daleko od dodržování islámských zásad a principů – svým špatným chováním, nedostatkem dobrých skutků a podobně. Někteří muslimové jsou sice aktivní, například v mediích obhajují islámská stanoviska, ale sami se podle toho nechovají. Nepochopili verš, ve kterém Alláh říká: „Bůh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění; když Bohu se zlíbí postihnout něčím zlým lid některý, je nemožné to odvrátit a nebudou mít kromě Něho ochránce žádného.“ (13:11)
2. Prosba k Bohu (duá) – je ohromný a důležitý způsob uctívání. Alláh říká: „A není to On, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje a činí z vás dědice na zemi? Je božstvo nějaké vedle Alláha? Jak málo dbáte na připomenutí!“ (27:62) Prorok (s.A.s.) řekl, že prosba k Bohu je zbraní věřícího. A my potřebujeme takovou zbraň, zvláště v tomto čase. Prosbě, která vzejde v nouzi od utlačovaného, se otevřou nebesa. Alláh přísahal, že takovému člověku jeho prosbu splní, ale nesmí zoufat, pokud to nebude okamžitě. Nikdo z nás nesmí prosbu vynechat, protože má velkou váhu. Je to způsob uctívání, který můžeme provádět kdykoliv a kdekoliv. I náš Prorok (s.A.s.) dělal prosby v těžkých situacích a krizích.
3. Dobročinnost. Naše povinnost dávat a pomáhat je ještě větší než v jiných situacích. Můžeme pomoci i maličkostmi, podle našich možností. I malá pomoc je důležitá, a jsou jí schopni všichni – muži, ženy i děti. Vzpomeňme si na výrok našeho Proroka (s.A.s.), který řekl: „Kdo dá sadaqa v hodnotě jedné datle z jeho povoleného (halal) majetku, Alláh přijme takovou dobročinnost a nechá ji narůstat až do Dne posledního soudu – tehdy ji služebník uvidí velikou jako horu Uhud.“ Když cena datle má takovou hodnotu, co když dá někdo více? Zvláště v této těžké době. Nesmíme být lakomí, na to teď není čas.
4. Máme znát situaci muslimů ve světě a snažit se informace o ní rozšířit. Musíme se dostat na takovou úroveň, abychom nevedli prázdné řeči nebo dokonce nepomlouvali, když se sejde více lidí, ale abychom hovořili o věcech důležitých – protože kdy jindy se budeme zajímat o problémy našeho národa a o jejich řešení? Prorok (s.A.s.) řekl: „Věřící jsou ve své lásce a milosrdenství jako jedno tělo. Když jeden orgán onemocní, působí to na ostatní orgány horečkou.“ Jsme opravdu takoví a cítíme s ostatními? Budeme mít u Boha omluvu za naše chování?
5. Pátou věcí je bojkot. Je to vyjímečná zbraň. Má vliv na každou duši, posiluje hrdost lidí a působí i na ostatní. Musíme bojkotovat výrobky firem, které stojí na straně nepřítele a přímo nebo nepřímo podporují útoky na naše území. Obávám se, že pokud bychom ani toto neudělali, Bůh by nás potrestal. Jak můžeme kupovat a spotřebovávat výrobky zemí, které pracují proti nám? USA pomáhají Izraeli, křesťanům na Filipínách proti muslimům, hinduistům v Indii proti muslimům v Kašmíru, Rusům proti Čečencům, a tak dále. Vzpomeňme si na Gándhího, který nebyl muslim, ale byl statečný a měl pevný postoj v bojkotu proti kolonialistům. Oblékal si jednoduchý krajový oděv a vyvolával u miliónů lidí chuť postavit se okupantům na odpor. Nakonec zvítězili a přinutili Brity odtáhnout z Indie. Embargo je odstrašující ekonomický nástroj. Muslimů je tisíc třista miliónů a kdybychom bojkot dodržovali, výsledky by byly vyjímečné. Náš dech je však velmi krátký. Dodržovali jsme bojkot po masakrech v Džinínu, ale pak jsme rychle zapomněli. Embargem muslim ukáže svou hrdost a nesouhlas s ponížením. Může to udělat každý, protože nikdo nás nedonutí koupit si něco, co nechceme.
Neměli bychom jezdit ani jako turisté do zemí našich nepřátel a investovat do těchto zemí. Mnoho muslimů jezdí na zájezdy na západ a investují tam své peníze. To pomáhá ekonomice těchto států. Děláme tak velký zločin vůči našim utlačovaným bratrům. Předností je, aby muslimové investovali do hospodářství muslimských zemí a aby jim ekonomicky pomohli.

Tak to bylo několik bodů, které by mohl každý udělat ve vztahu k ostatním. Nemusí vůbec čekat na nějaký politický postoj nebo akci. Pojďme ukázat Bohu něco pozitivního, abychom před Ním měli omluvu. Přestaňme jen mluvit a udělejme něco praktického.