Postoj muslimů v krizových situacích (1.díl)
Datum: 28. 03. 2003
Imám: Karam Badawy
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Milí bratři a sestry v islámu,
Když přemýšlíme o situaci muslimů v dnešní době, zjistíme, že je složitá a bolestivá. Nemyslím si, že Bůh je s touto situací spokojen. Zeptejme se sami sebe, co kdyby teď přišel Soudný den, jak budeme vypadat před Bohem? Jakým způsobem bychom se obhajovali, pokud nedodržíme, co jsme měli a nechráníme práva ostatních lidí?
Jaké jsou příčiny těžkostí muslimů?
1) Jsou to jejich hříchy. Potíže jsou k nám sesílány kvůli našim špatným skutkům. Čím větší budou naše hříchy, tím větší těžkosti nás potkají. Kvůli hříchu byl Adam vyhnán z Ráje. Za života Proroka Muhammada (s.A.s.) bylo mnoho muslimů usmrceno také kvůli neposlušnosti Proroka, například v bitvě u Uhudu. A dnes jsou také kvůli hříchům muslimů zabíjeni mnozí například v Iráku a v Palestině. Vždycky je hřích hlavní příčinou našich těžkostí. Alláh k tomu říká v Koránu: „Což jste neřekli, když postihlo vás neštěstí poté, co sami jste dosáhli úspěchu dvojnásobného: ‚Odkud to přišlo?‘ Rci: ‚Od vás samých to přišlo!‘ A Bůh nade všemi věcmi je mocný.“ (3:165) A v jiném verši říká: „A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si vysloužily, ...“ (42:30)
2) Druhou příčinou těžkostí je nedbalost Boha a zapomínání na Boha. To jest pokud se vzdálíme od Božích příkazů, nedodržujeme to, co máme a nekonáme ty dobré skutky, které od nás Bůh vyžaduje.
3) Třetí příčinou jsou spory mezi muslimy. Všichni muslimové na celém světě by měli být jako jedno tělo a jedno srdce, bez ohledu na rasu, národnost nebo postavení. Hlavní, co nás spojuje, je vyznání víry.
Co proti tomu dělat, jak napravit dnešní situaci?
1) Okamžitý návrat k Bohu. Těžká situace muslimů nutí sama o sobě, abychom se navrátili k Bohu a ke své víře. Abychom obnovili vztah mezi námi, služebníky a naším Stvořitelem. Alláh říká v Koránu: „Bůh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění ...“ (13:11)
2) Dále se musíme snažit o sjednocení muslimů a spojení jejich srdcí. To pomáhá řešit mnoho těžkostí. A můžeme začít odtud, z naší společnosti a přidržovat se společně Božího vedení. Alláh říká: „Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni.“ (3:103)
3) Za třetí bychom měli cítit odpovědnost a uvědomit si nebezpečí, která mohou plynout z krize, ve které se nacházíme. V našem chování by se mělo odrážet to, co se děje v okolním světě. Nesmíme se tvářit, jako by nás to nezajímalo a věnovat se dál svým zábavám. Připomeňme si Salahaddina, kterého se otázali, proč se nesměje, a on odpověděl, jak by se mohl smát, když jeho země je v rukou křižáků. I v jiných dobách bylo mnoho dobrých muslimů, kteří se cítili a chovali podobně, když byla prolévána krev jiných muslimů.
4) Měli bychom se vrátit k Bohu, odevzdat se Mu, spoléhat na Něho a dělat dobré skutky ještě více než jindy. Tento bod můžeme naplňovat až tehdy, co zvládneme předchozí tři. Můžeme si uvést tři příklady. Prvním je příběh proroka Jonáše, který prosil Boha, aby jej zachránil z břicha velryby. Alláh říká: „A zmiň se o muži s rybou, když odešel rozzloben a domníval se, že proti němu nic nezmůžeme. A volal nás v temnotách říkaje: ‚Není božstva kromě Tebe, sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým!‘ I vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej z útrap jeho. A takto My poskytujeme záchranu věřícím.“ (21:87-88) Druhým příběhem může být příběh proroka Abraháma (a.s.), který se také obrátil k Bohu v těžké situaci, kdy ho jeho nepřátelé vhodili do ohně, ale on důvěřoval Bohu a byl si jistý, že mu Bůh pomůže. Spoléhal se na Boha a plameny ohně mu neublížily. Třetí příběh je ze života posledního Proroka (s.A.s.), když Qurajšovci chtěli dobýt Medínu. To byla velmi těžká situace, protože se všichni pod jejich vedením spojili proti muslimům. Muslimové se také obrátili k Bohu a prosili Jej, aby jim pomohl. Alláh to popsal v Koránu: „A když jim lidé řekli: ‚Lidé se proti vám shromáždili, bojte se jich!‘, tu zvětšila se ještě víra jejich a zvolali: ‚Nám postačí Bůh, a jak výtečný On je ochránce!‘ A tak se vrátili díky přízni a laskavosti Boží a nestalo se jim nic zlého.“ (3:173-174)
5) Jako poslední uvedeme prosbu k Bohu. Je to účinná zbraň v ruce muslimů, vždy byla a bude, zvláště v takovýchto situacích. Prosba nesmí být jen formální, ale musí být upřímná, vyslovená s pokorou a odevzdaností Bohu. Vykonávejme prosbu v nejvhodnějších časech. Nebuďme lakomí ve svých prosbách a dělejme je nejen pro sebe, ale i pro ostatní – hlavně pro Palestince, kteří jsou stále v krizi a potřebují pomoc, ale i pro další muslimy, kteří strádají a jsou utiskováni.