Smrt

Datum: 10. 01. 2003
Imám: Táriq Amín

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři a sestry v islámu,
Alláh vznešený řekl: „A pak dostaví se smrti opilost jako skutečnost a tohle je to, čemu ses vyhnout chtěl!“ (Qáf, 19)
cÁiša, nechť v ní Bůh nalezne zalíbení, vyprávěla: Když se Prorokovi zvýšila horečka, dal svou ruku do mísy s vodou a řekl: ‚Není boha kromě Alláha, věru, že smrt má svoje opojení (je jako opilost). Ó Bože, ulehči Muhammadovi jeho poslední opojení při smrti.‘
Alláh vznešený řekl Ibráhímovi, budiž s ním mír: „Můj příteli, jak jsi našel smrt?“ řekl Ibráhím: „Jakoby horký trn byl vnesen mezi měkkou vlnu.“ (což znamená – horký trn když se zaplete do vlny, je velice těžké ho vyndat. Okolí vlny spálí a zaplete se do vláken. To je jako duše, když vychází při smrti z těla – pozn. překl.). A řekl mu Bůh vznešený: ‚A to jsme to tobě Abrahame, ulehčovali.‘
A bylo vyprávěno o Amru ibn an-Ás, že se vždy ptával na smrt. A nikdo mu nebyl schopen tuto otázku zodpovědět. Až přišla jeho poslední chvíle, jeho opojení při smrti, kolem něj byli jeho synové a ptali se ho: ‚Ó otče, jak shledáváš smrt?‘ Řekl: ‚Jakoby se nebe přimáčklo k zemi a já byl mezi nimi. A moje duše by se snažila vyjít otvorem velkým jako ucho jehly.‘
Tak takto popisovali smrt proroci a přátelé proroka. Jak asi bude vypadat poslední chvíle, opojení při smrti, u nás, bratři?
Proč soupeřit o pozemský život?
Bylo vyprávěno, že dva muži se přeli o nějaký pozemek. A Bůh nechal promluvit hliněnou cihlu ve zdi na tomto pozemku. Hliněná cihla řekla: ‚Hej vy dva, o čem se tu dohadujete? Já jsem byl králem králů. Vlastnil jsem všechno, to i ono, ale jen na určitou dobu. Potom jsem zemřel a stal jsem se hlínou. A zůstal jsem tak přes tisíc let. Potom mě vzal hrnčíř a udělal ze mne nádobu. A byl jsem využíván jako nádoba až doby, než se rozbila. Potom jsem se stal znovu hlínou a zůstal tak přes tisíc let. Potom mě vzal muž, udělal ze mne cihlu a použil při stavbě této zdi. O čem se to dohadujete? Kvůli čemu se přete? Všichni jsme stvořeni z hlíny a v hlínu se opět navrátíme.‘
Jakou má vlastnost anděl smrti?
Ibn Mascúd vyprávěl, že prorok Ibráhím, přítel Milosrdného, se zeptal anděla smrti, aby mu ukázal, jak sevře duši věřícího. Řekl mu: Otoč se. A Ibráhím se otočil. Potom se podíval. Díval se na něho a uviděl ho v podobě krásného mladíka, oblečeného ve zdobný šat, navoněného vybranou vůní a usmívajícího se. A řekl Ibráhím andělu smrti: ‚Přísahám při Bohu, že kdyby nepotkala věřícího jiná radost nežli spatření tvé tváře, věru by mu to stačilo.‘ ‚A ukaž mi, jak sevřeš duši nevěřícího.‘ Odpověděl: ‚Nesneseš ten pohled.‘ Řekl mu: ‚Ale ano, ukaž mi to.‘ Řekl mu, aby se otočil. Potom se otočil zpět, a uviděl ho v podobě černého člověka, jehož nohy jsou zabořeny v zemi a hlava je v nebi. V podobě nejošklivějšího člověka, jak je to jen možné. Pod každým chlupem na jeho těle byl zažehnut plamínek ohně. ‚Přísahám při všemohoucím Bohu, že kdyby nevěřící neviděl nic hroznějšího než tvoji podobu, věru by mu to jako trest stačilo.‘
Když duše služebníka vychází z těla, zvěstuje mu dobrou zprávu. Od Ibn Mascúda, který řekl: „Jestliže přijde anděl smrti vyzvednout duši věřícího, řekne mu: ‚Alláh ti posílá pozdrav.‘ A Alláh vznešený říká: „…ty, které andělé k sobě vzali, zatímco oni dobré konali; a oni řeknou jim: ‚Mír budiž s vámi. V odměnu za to, co jste činili, vejděte do ráje!‘“ (16:32)
Je hadís od Abú Hurajry, že Prorok (s.A.s.) řekl: „Přijdou andělé smrti k člověku, jestliže je dobrý, řeknou: ‚Vyjdi ty duše dobrá z tohoto dobrého těla a zvěstuj radostnou zprávu o vůních ráje a Bůh je spokojený a není rozhněván s touto duší.‘ A andělé takto mluví, až duše vyjde z těla ven a potom se sní vznesou k nebi, aby jí otevřeli brány nebe. V nebi se zeptají: ‚Čí je to duše?‘ A bude jim řečeno: ‚To je duše toho a toho a přivítají dobrou duši z dobrého těla. A řeknou jí: ‚Vejdi ty duše pochválená a zvěstuj radostnou zprávu o vůních ráje a Bůh je spokojený a není rozhněván na tuto duši.‘ A stále to budou opakovat dokud se duše nedostane až k nebi, ve kterém je Bůh nejvyšší. A jestliže jde o duši člověka špatného, říká se jí: ‚Vyjdi ty duše zkažená z toho těla zkaženého, vyjdi ty zahanbená a zvěstuj o ohni pekelném plném hniloby a ještě více a říkají to dokud nevyjde z těla a potom se s ní vznesou k nebi. Nebe se otevře a zeptají se andělé, čí je to duše? Bude jim řečeno, to je duše toho a toho. I řeknou: ‚Nebuď vítána ty duše zkažená pocházející ze zkaženého těla. Vrať se zahanbena, protože tobě brány nebes otevřeny nebudou.‘ A bude poslána zpět, až se dostane do hrobu.“
Žádáme Boha, aby z nás udělal jedny z vlastníků dobrých duší.