Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Bratři a sestry, buďme zbožní a pokorní k Alláhu a držme se pevně svého náboženství, jak poručil náš Pán a zasvěťme náš život oddaně do Jeho vůle.
V minulém setkání jsme si uvedli důkazy z Koránu a sunny, které poukazují na nebezpečí přidružovování k Alláhu, které je jedním z nejtěžších hříchů. Mnoho muslimů se nevědomky dopouští přidružování - "širku", aniž to tuší, a proto dnes upozorníme na některé jeho podoby, které jsou velice rozšířeny mezi muslimy, abychom se jich mohli všichni vyvarovat a naše uctívání tím bylo úplné a věrné.
K těmto jevům přidružování - "širku" patří:
Domněnka, že něco nebo někdo jiného než Alláh nám může jakkoli prospět nebo uškodit: Někteří muslimové mají mylnou představu, že jisté věci jim mohou přinést užitek nebo od nich oddálí něco špatného. Tyto věci lidé nosí na svých šatech nebo na těle a myslí si o nich, že jim přinesou dobro, štěstí, uzdravení, ochrání před závistí či oddálí nějaké neštěstí. Jedná se například o náramky nošené na rukou, nebo různé talismany a mušličky nebo šňůrky a jiné věci, které se nosí kolem krku nebo na šatech. Někteří si věší kolem krku, na dveře domů a obchodů, do aut nebo malým dětem na oblečení tvar ruky z umělé hmoty s přesvědčením, že je ochrání před závistí. Víra v tyto věci je jedním z jasných druhů "širku". V sunnách imáma Ahmeda podle vyprávění Imrána bin Husajna (nechť je Alláh s ním spokojen), že: "Posel Alláhův (mír s ním) viděl muže, který měl na ruce náramek z mědi a řekl mu: Co je to? Odpověděl: To je proti únavě a bolesti kostí" Tento muž se domníval, že tento náramek ho ochrání a uzdraví a ulehčí mu jeho bolesti. Posel Alláhův (mír s ním) mu na to řekl: "Sundej si ho, ten ti nepřidá nic kromě slabosti, a kdybys zemřel a měl jsi ho na sobě, neuspěl bys vůbec (míněno v Soudný den)." A muslim, který věří v Jedinečnost Alláha je takový člověk, jehož srdce je neustále ve spojení s Alláhem ve všech těžkých chvílích a nesnázích, které ho potkají. Pouze Alláh má tu moc přinést dobro či oddálit nějaké neštěstí, a to zvláště, když se k němu obrátí a poprosí ho s čistým a upřímným srdcem. Alláh o tom říká v súře 2 - "El Baqara" - Kráva, ve verši 186: "Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí. Nechť však na výzvu Mou odpoví a nechť ve Mne věří - snad půjdou cestou správnou!" A v jednom výroku Posel Alláhův (mír s ním) řekl: "Když prosíš, tak pros Alláha, a když žádáš o pomoc, tak žádej pouze Alláha a věz, že kdyby se veškeré lidstvo sešlo, aby ti s něčím pomohlo, nebude moci tak učinit, jedině když je ti to souzeno Alláhem, a kdyby se sešlo, aby ti něčím ublížilo, nebude tak moci učinit, jedině kdyby ti to bylo souzeno Alláhem."
Druhým rozšířeným druhem "širku" mezi muslimy je pověrčivost: Někteří lidé věří, že když spatří určité zvíře, ptáka nebo člověka nebo je určitý den v týdnu, tak je čeká nějaké neštěstí. Tito lidé jsou pak schopni kvůli těmto věcem měnit celý svůj denní program nebo dokonce vůbec nevycházet z domu. A toto chování je "širk". Alláh odsoudil Faraónův lid, když připisoval své neštěstí Mojžíšovi a jeho druhům. Alláh vypravuje tento příběh v súře 7 - "El A'ráf" - Rozpoznání, ve verši 131: "Když však k nim přišlo dobré, tu říkali: "Toto nám patří!" A když je postihlo zlé, tu připisovali to osudnému vlivu Mojžíšovu a těch, kdož s ním byli. Osud jejich však v rukoou Alláhových je, leč většina z nich to nevěděla." Když je potkalo něco dobrého, říkali, že si to zasloužili za svou námahu a práci, a když je potkalo nějaké neštěstí či chudoba, říkali, že to je kvůli Mojžíšovi a jeho druhům. Avšak to, co je potkalo za neštěstí či nesnázi, jim bylo přisouzeno od Alláha. Posel Alláhův (mír s ním) odsoudil pověrčivost a řekl, že je druhem "širku" a měl rád optimismus. V sunnách imáma Ahmeda podle vyprávění Abdulláha bin Amra bin El-Ásse stojí, že Posel Alláhův (mír s ním) řekl: "Ten, kterého odradila pověrčivost od jeho plánů, se dopustil přidružování - "širku". A v sunnách Abu Dáwúda a El-Tirmidhiho podle vyprávění Abdulláha bin Mas'úda, Posel Alláhův (mír s ním) řekl: „Pověrčivost je přidružování, pověrčivost je přidružování. A není nikdo z nás, koho by nezasáhl takový pocit, ale pokud se muslim upřímně spolehne na Alláha, Alláh ho před tím ochrání."
Podle vyprávění Ibn Abbáse (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (mír s ním) vzpomněl, že jednou z vlastností těch, kteří vstoupí do ráje bez zúčtování ani utrpení, je, že: "Nejsou pověrčiví a pouze na svého Pána se spoléhají."
Posel Alláhův (mír s ním) nás naučil prosbu, kterou by měl muslim říci, když spatří něco, co nemá rád. Tuto prosbu najdeme v sunnách Abu Dáwúda podle stvrzeného vyprávění Uqby bin Ámira (nechť je Alláh s ním spokojen), ve které Posel Alláhův (mír s ním) řekl: "Když někdo z vás uvidí něco, co nemá rád, ať řekne: "Nikdo kromě tebe, Bože, nepřináší dobré, nikdo kromě tebe nedokáže oddálit špatné a není moci ani síly v nikom ani v ničem, jedině s Tobou."
A na závěr prosíme Alláha, aby nás vedl správnou cestou, dal nám dar správného islámského monoteismu (tawhíd) a aby nás ochránil před přidružováním, jelikož On je nablízku a naše prosby vyslyší.