Upřímnost víry (2.díl)

Datum: 20. 05. 2005
Imám: Karam Badawi

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Bratři a sestry, buďte zbožní a pokorní k Alláhovi a držte se pevně svého náboženství, jak poručil náš Pán. V našem dnešním setkání budeme pokračovat v povídání o upřímnosti ve víře, této krásné vlastnosti srdce. Pokud ji muslim má a uplatňuje, Alláh mu za to dává následující odměny:

  1. Přijetí uctívání, jelikož On přijímá pouze činy, které jsou uskutečňovány z lásky k Němu.

  2. Ochrana před satanovým našeptáváním. Satan přísahal Adamovým potomkům, že využije všech prostředků k tomu, aby lidi přiměl sejít z přímé stezky, zároveň však prohlásil, že nebude mít moc nad těmi, kteří jsou věrní a upřímní ve své víře. Alláh řekl v súře 38 -"Sád", ve verších 82-83 o satanovi toto: Pravil Iblís: "Při moci Tvé, já všechny je uvedu v bloudění, kromě těch z nich, kdož Tvoji služebníci jsou upřímní!"

  3. Záchrana před Ohněm pekelným. V Sahíh Al-Buchárí a Muslimovi se objevuje výrok podle ‘Itbána bin Málika (nechť je Alláh s ním spokojen), že Posel Alláhův (SAW) řekl: "Alláh zakázal ohni dotknout se toho, který řekl upřímně a z lásky k Alláhovi - není jiného boha kromě Alláha." To znamená, že to vyslovil vlastním jazykem upřímně a od srdce a vzal si to jako životní přesvědčení.

A když si takto povídáme o upřímnosti ve víře, je třeba se pozastavit u jednoho krásného výroku, který se váže k tomuto tématu. Tento výrok nalezneme v Al-Buchárím a vypravuje ho "amír al mu'minín" (vůdce věřících), ‘Omar ibn al-Chattáb (nechť je Alláh s ním spokojen), který řekl: "Slyšel jsem Posla Alláhova (SAW) říkat: "Všechny činy jsou konány s úmyslem a každému se dostane to, co měl v úmyslu. Ten, jenž emigruje a jeho cílem je Alláh a Jeho Posel, opravdu jeho cílem je Alláh a Jeho Posel, avšak ten, jenž má za cíl své emigrace slasti života pozemského nebo sňatek se ženou, opravdu cílem jeho emigrace je to, pro co emigroval." Tento výrok dokazuje, že skutek nebo čin, který vykoná věřící, musí být učiněn s upřímnou vírou. Proto si můžeme všimnout jedné věci, že učenci, kteří shromáždili Prorokovy výroky, začínali obvykle svou knihu tímto výrokem, tak jak to udělal imám Al-Buchárí ve své knize "As-Sahíh", nebo jako imám An-Nawawí ve svých dvou slavných knihách "Rijád as-Sálihín" a "Al-Arba‘ín an-nawawijja". Jejich úmyslem bylo mít stále na paměti tuto upřímnost ve víře při shromažďování všech Prorokových výroků a výsledkem pak bylo, že muslimové jejich knihy přijali s nadšením. Kniha Al-Buchárího spolu s knihou Sahíh Muslim jsou považovány za nejvěrnější knihy po Svatém Koránu a knihy "Rijád as-Sálihín" a "Al-Arba‘ín an-nawawijja" jsou důležitou součástí každé muslimské knihovny, což dokazuje upřímnost a oddanost jejich autorů Alláhovi a jejich velký a neocenitelný příspěvek v poznání sunny proroka Muhammada (SAW).

Je proto na nás všech, abychom si předsevzali, že za každým naším činem budou dobré úmysly, za které budeme bezpochyby odměněni. Například bratr, který dnes přišel do mešity s úmyslem vykonat páteční modlitbu, může k tomuto hlavnímu důvodu připojit i další dobré úmysly, jako například naplnění mešity svou přítomností a zároveň vyzdvižení Alláhových obřadů, zvláště v této zemi, jak se Alláh o tom zmiňuje v súře 22 - "al-Hadždž" - Pouť, ve verši 32: "Takto konejte! A má-li kdo v úctě obřady Alláhovy, je to známka bohabojnosti srdcí." Nebo také může přijít s dalšími úsmysly, například dostavit se do mešity o něco dříve, aby četl verše z Koránu během svého čekání na modlitbu, což je odměněno stejně, jako kdyby to činil během modlitby, jak nás o tom informoval Posel Alláhův (SAW). Nebo můžeme přijít i s úmyslem, že si vezmeme k srdci rady z pátečního kázání a budeme je aplikovat ve svém životě nebo chceme nasytit svou duši a upevnit svou víru, nebo se setkat se svými bratry po modlitbě atd. Toto byly příklady dalších úmyslů k tomu hlavnímu, a tím bylo v našem případě vykonání společné páteční modlitby.

Uvedeme si ještě jeden příklad, a tím je uzavření manželství. Když se zeptáme nějakého mladého muže na důvod jeho sňatku, odpoví, že takový je život, jelikož každý člověk se musí jednou oženit. A tudíž se sňatek stává zvykem. Lepší by však bylo, kdyby tento muž vstupoval do manželství z několika dobrých důvodů a úmyslů, za které bude Alláhem odměněn a jeho manželství bude úspěšné a požehnané. Jako například úmysl ochránit před hříchem sebe i ženu, kterou si chce vzít, nebo učinit z budoucí manželky, jestliže pochází z lidu Knihy, muslimku, nebo založit správnou muslimskou rodinu a vychovat děti v duchu Islámu, které budou užitečné nejen sobě, ale i pro svou společnost. A ten, kdo vstoupil do manželství bez takovýchto úmyslů, může to napravit a znovu si je předsevzít, aby tak mohl získat co největší odměnu od Alláha. Dodržením této zásady každý muslim dostává příležitost zapsat si na svůj účet dobré skutky a získat Alláhovu spokojenost.

Proto prosíme Alláha, aby nás obdařil upřímností ve víře v našich slovech a činech, jelikož On je nablízku a naše prosby vyslyší.