Pomlouvání (2.díl)

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
dnes budeme pokračovat v našem tématu, které jsme začali již v minulém setkání, a tím je pomluva. Stejně jako v předchozím kázání se budeme snažit dosáhnout toho, abychom očistili své jazyky od pomlouvání a urážení druhých.

Dnes si povíme o některých praktických způsobech léčby:

1. Za prvé musí muslim vědět, že pomlouváním daruje své dobré skutky těm, které pomlouvá. A pokud bude v pomlouvání pokračovat, nezbude mu nakonec jediný dobrý skutek.
   Jednomu z učenců tábi‘ín, Hasanovi Al-Basrí, bylo jednou řečeno: „Někdo tě pomlouvá.“ Když to Hasan slyšel, poslal mu datle jako dárek. Po té k němu přišel ten muž, který ho pomlouval a řekl mu: „Já jsem tě pomluvil a ty mě za to dáváš dárek?“ Hasan mu na to odpověděl: „Tys mi daroval své dobré skutky, tak jsem tě za to chtěl odměnit.“
2. Každý muslim se musí zabývat svými vlastními nedostatky a snahou je odstranit a zdokonalit se. To člověku pomůže, aby přestal mluvit o nedostatcích ostatních.
   Jednomu z učenců tábi‘ín, Rabí‘ ibn Chuthajm, řekli: „Nikdy jsme si nevšimli, že bys někoho pomlouval.“ Rabí‘ odpověděl: „Nejsem spokojen sám se sebou, abych měl čas pomlouvat ostatní.“
   Proto když chceš někoho pomluvit, vzpomeň si na své nedostatky a na to, že ty sám by sis nepřál, aby ostatní o tvých nedostatcích mluvili. Ale naopak, snaž se zamyslet se sám nad sebou a začni napravovat své nedostatky – to je pro tebe lepší.
3. Vzpomeň si na dobré stránky člověka, kterého pomlouváš. Možná je lepší než ty a možná udělal takové dobré činy, kterých jsi ty nebyl schopen. Tím pádem by jeho postavení bylo u Alláha vyšší než tvé. Jak pak dovolíš sám sobě, abys ho pomlouval?
4. Nechť si každý představí tu odpornou situaci, se kterou Alláh porovnal toho, kdo pomlouvá, jak jsme si řekli minulý týden.

Situace, kdy je pomlouvání povoleno
Už víme, že pomlouvání je v Islámu zakázáno a že patří k velkým hříchům. Existují však výjimečné případy, kdy je pomlouvání povoleno. K těm patří:

1. V případě, kdy se ten, komu bylo někým ukřivděno, brání a obhajuje u soudu, u policie nebo u jiných orgánů a stěžuje si na dotyčného, který mu ukřivdil.
2. Upozornění lidí před nespravedlivým, zlým člověkem, který je známý tím, že ostatním ubližuje a křivdí (např. ostatní okrádá, podvádí, zrazuje je a podobně). Pokud tedy vidíme nějakého muslima, že chce jednat s tímto člověkem a bojíme se, že se stane jeho obětí, pak ho na tohoto člověka upozorníme a nebude to považováno za pomlouvání.
3. Když muž nebo žena žádají o radu ohledně člověka, kterého si chtějí vzít. To znamená, že když muslim požádá nějakou ženu o ruku, měla by se tato žena na něj zeptat ostatních a zjistit si o něm, jaký je, jaké má vychování, víru a vše, co je nutné vědět. V tomto případě mohou ti, kdo jsou tázáni, odpovědět pravdivě na tyto dotazy, i kdyby o něm měli mluvit špatně.
   Něco podobné se stalo za časů sahába – ve sbírce Sahíh Muslim je zaznamenán případ, kdy Fátima bint Qajs přišla k Prorokovi (sAs) a žádala ho o radu ohledně tří mužů, kteří ji všichni požádali o ruku – Mu‘áwija ibn abí Sufján, Abú Džahm a Usáma ibn Zajd. Prorok (sAs) jí odpověl: „Mu‘áwija, to je chudák a nemá žádný majetek. Zatímco Abú Džahm nepustí klacek z ruky (neustále ženy bije). Vezmi si Usámu ibn Zajda.“
   Takto se může ptát samozřejmě i muž na ženu, kterou by chtěl požádat o ruku.
4. Při společné snaze lidí napravit nějakého hříšného člověka. To proto, že Alláh řekl ve významu: „Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti.“ [Korán 5:2] a Prorok (sAs) řekl: „Islám je dobrá rada.“

Odčinění pomluvy
Aby muslim odčinil hřích pomluvy, musí postupovat těmito kroky:

1. Upřímné pokání, neboť pomlouvání patří k velkým hříchům. A to tak, že s tím člověk definitivně přestane, bude toho litovat a dá si předsevzetí, že už se k pomlouvání nikdy nevrátí.
2. Požádat o odpuštění toho, koho jsi pomluvil, neboť jsi mu ublížil.
3. Dbát na du‘á při ukončení jakékoliv diskuse, i kdyby se neřeklo nic špatného. Toto du‘á nás naučil Prorok (sAs) a zní takto: „Subhánaka-lláhumma wa bihamdik, našhadu an lá iláha illá ant, nastaghfiruka wa natúbu ilajk.“ (Alláhu, jsi povznesen nade vše špatné a nedokonalé a chvála Tobě. Uznáváme, že není božstva kromě Tebe, Tebe žádáme o odpuštění a k Tobě se vracíme s pokáním.)
4. Konat hodně nepovinných dobrých skutků, zvláště po tom, co se muslim dopustí pomlouvání. Alláh říká ve významu: „A dobré skutky věru rozptylují špatné.“ [Korán 11:114].
   Jeden z tábi‘ín řekl: „Dal jsem si předsevzetí, že pokaždé, když někoho pomluvím, budu držet jeden den půst, ale to mě příliš unavilo. Tak jsem si řekl, že pokaždé, když někoho pomluvím, dám almužnu jeden dinár – a tak jsem zanechal pomluv.“

Jak se má muslim zachovat, pokud je někdo z muslimů před ním pomlouván
Musí dát dobrou radu tomu, kdo pomlouvá a zároveň odmítnout poslouchat řeč, která v sobě obsahuje pomluvu a má také bránit muslima, který je pomlouván.
Ve sbírce Ahmada je zapsán výrok o Prorokovi (sAs), že řekl: „Kdo brání svého bratra (když ho ostatní pomlouvají), ochrání ho Alláh v Soudný den před Peklem.“

Nakonec mi nezbývá než prosit Alláha, aby nám pomohl ochránit naše jazyky před pomluvami a před vším špatným a aby opomenul naše hříchy a nedostatky, a doufám, že z těchto dvou setkání vyjdeme všichni s předsevzetím již nikoho nepomlouvat.