Výchova dětí v islámu (5.díl)

Datum: 29. 08. 2003
Imám: Karam Badawy

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři, milé sestry v islámu,
dnes bychom chtěli naše povídání o výchově dětí zakončit. Poté, co jsme v minulých setkáních podrobněji probrali výchovu dětí a její hlavní body, dnes se ve stručnosti zaměříme na chyby a nesprávná jednání, jehož se sami rodiče vůči svým dětem mnohdy dopouštějí, a také si povíme o negativních důsledcích tohoto počínání.

  1. Řešit před dětmi manželské spory.
    Manželé se hádají, haní se navzájem a urážejí, bijí, vysmívají se jeden druhému. Jestliže děti žijí v prostředí, kde jsou takovéto scény na denním pořádku, vyvolá to v nich stavy úzkosti a strachu. Takové děti pozbudou důvěru ke všemu a ke všem. Proto bychom chtěli poradit všem manželům, aby své spory řešili za dveřmi ložnice a beze svědků. Děti by neměly být zatahovány do manželských problémů, naopak mělo by se jim zajistit klidné domácí prostředí.
  2. Přílišná až nekontrolovatelná přísnost a hrubost.
    Hlavními projevy přehnané přísnosti až hrubosti vůči dětem je silné bití, nadávky, vysmívání se a hanění, věznění dětí a nebrání ohledu na jejich názor. Je nesporné, že rozumná přísnost ve výchově dětí rozhodně nesmí chybět. Občasnému potrestání se také nevyhneme, a ani by to nebylo správné. Ale trest musí být vykonán spravedlivě a v pravém čase. Naopak nepřiměřená přísnost a tvrdost vychová z našeho dítěte zbabělce a nakonec i komplikovanou a labilní osobnost.
  3. Nadměrné a nepřirozené hýčkání synů.
    Z viditelných znaků této nespravedlnosti je rozmazlování synů a plnění všech jejich přání. Někteří rodiče své syny nikdy netrestají, nikdy je nevedou k zodpovědnosti za prohřešky a chyby. Dokonce poskytují svým synům mateřskou péči ve větší míře, sami je oblékají, dávají jim najíst, napít a nenechávají tuto činnost na jiných.
    Je nesporné, že upřednostňování synů je v Islámu nepřípustné a Islám ho odmítá. Pěstuje u dítěte odmítavý charakter, plný zábran. Neučí dítě smyslu pro povinnost a zodpovědnost. Naopak mu ji tímto přístupem odebírá. Rozmazlený člověk se v budoucnu nemůže spolehnout ani sám na sebe a je celý život na někom závislý. Proto je na rodičích, aby u svých dětí nepodceňovali význam smyslu pro zodpovědnost a spolehnutí se na sebe sama a v tomto duchu je vychovávali, bez ohledu na to, jde-li o syna nebo dceru.
  4. Dlouhá a častá nepřítomnost jednoho nebo obou rodičů.
    Dlouhé a časté nepřítomnosti v domě se dopouštějí nejčastěji otcové. Často také jezdí na služební cesty či se pro jiný důvod zdržují mimo domov. V dětech se otcova nepřítomnost projeví prohloubením citového chladu. Nejdůležitější faktor úspěšné rodiny je její úplnost a celistvost. Každý z rodičů má přidělenou roli, která má důležité místo ve výchově dětí. Úspěšnost rodiny tkví právě v její úplnosti. Děti rozhodně pocítí nepřítomnost jednoho z rodičů. Potřebují ochranu a péči obou, protože každý z nich ji poskytuje jinak a jiným, sobě přirozeným způsobem.
  5. Rodiče se dopouštějí zjevně zakázaných činností.
    Nedbají na zákaz těchto činností, daných islámských právem (šaríou), a provádějí je stále a ještě k tomu před dětmi. Patří mezi ně například:
  6. Rodiče přivolávají na své děti zlo a neštěstí.
    Stává se tak v neuvážených chvílích hněvu, kdy na trpělivost nad chybováním dětí nezbývá čas ani místo. I Prorok (NAŽM) varoval rodiče před přivoláváním neštěstí a pronášením zlých proseb. Ve správném výroku od Džábira, který řekl, že Posel Alláha (NAŽM) řekl: „Nedělejte prosby (k Alláhu) proti sobě, nedělejte prosby proti svým dětem, nedělejte prosby proti svému majetku, mohli byste se shodnout na čase, ve kterém když služebník Alláha o něco žádá, je vyslyšen.“ (Vyprávěl Muslim)
    Řešením tohoto problému je navyknout svůj jazyk na výrazy typu: Alláh tě ochraňuj, Alláh tě opatruj, ať tě Alláh uvede na pravou cestu, atd. Právě takovéto zklidňující prosby jsou přímo vhodné používat je ve chvíli hněvu, výčitek a kárání. Tímto způsobem pronesená prosba se hodí k uklidnění mysli rozhněvané osoby.

Služebníci Alláha, děti jsou vám dány s důvěrou, kterou by ve vaší přítomnosti měli pociťovat. Mají vůči vám určitá práva. Bojte se Alláha právě kvůli nim a chovejte se k nim hezky, když jsou malí, a oni se k vám budou chovat stejně hezky až zestárnete. Dosáhněte spokojenosti Alláhovy v pozemském životě a dočkáte se příjemného výsledku v životě budoucím.