Výchova dětí v islámu (4.díl)

Datum: 22. 08. 2003
Imám: Karam Badawy

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři, milé sestry v islámu,
poslouchejte Alláha a vězte, že vás nic neobšťastní více než poslušnost Alláha. Naším cílem je co nejlepší výchova našich dětí, aby nová generace byla lepší než ta naše a byla ku prospěchu svému náboženství a společnosti.
Dnes ještě něco dodáme k tomu, o čem jsme mluvili minulý týden. A sice pár rad a moudrostí, které povedou k úspěšnému završení našeho cíle:
  1. Vést děti k navyknutí si na modlitbu od raného dětského věku.
    Řekl Alláh Nejvyšší: Přikaž rodině své modlitby konání a sám buď v ní vytrvalý. (Táhá:132)
    Slovo „rodině“, k níž je příkaz v tomto verši směrován, zahrnuje zároveň manželku i děti.
    Prorok (NMAŽ) si hluboce přál a přikázal rodičům, aby své děti učili modlitbu, nacvičovali ji s nimi, jak bylo uvedeno v hadíthu od Amra ben Šu´ajb od jeho otce, od jeho děda, řekl Posel Boží (NMAŽ): „Přikazujte svým dětem modlitbu v sedmi letech a trestejte je od desíti let (za nekonání modlitby) a rozdělujte je na lůžku. (aby děvčata nespala spolu s chlapci pod jednou peřinou ve stejné posteli).“ (Vyprávěl Ahmed a Abú Dáwúd)

    Několik rad jak navyknout děti na konání modlitby

  2. Rovněž navázání vztahu s Boží knihou v útlém věku, protože přímý důvod ve ztrácení muslimské generace tkví mimo jiné ve vzdálení se od Knihy svého Pána a lenosti a nedbalosti ve čtení i učení se jí nazpaměť, nemluvě o lhostejnosti v konání podle jejích zákonů.
    Pokud bychom se podívali do historie, do doby následovníků Proroka (NMAŽ), mnoho z nich se naučilo Korán zpaměti již v dětství, proto jejich věku i práci, kterou v něm vykonali, Alláh požehnal. Učení dětí Koránu a jeho moudrosti se obrátí zpět k rodičům samým, jak bylo vyprávěno, že Prorok (NAŽM) pravil: „Ten, kdo umí Korán zpaměti, nasadí svým rodičům v Den Zmrtvýchvstání korunu úcty (waqár), jejíž jediný drahokam je lepší než tento pozemský svět a vše co je v něm.“

  3. Navyknutí našich dětí na dobročinnost a pomoc druhým. Stejně jako jiných výchovných cílů i tohoto, můžeme docílit tak, že v dětech tento solidární prvek podněcujeme vlastním příkladem. Kupříkladu můžeme naši ratolest doprovodit až k místu, kde stojí pokladnička na výběr almužny, dáme mu určitý finanční obnos a posléze ho pověříme uložením částky do schránky. Tím ho učíme milým lidským přístupem moudrosti dávání almužny.
    Když se ti stane, bratře muslime, příhoda s někým, kdo tvou pomoc potřebuje, nemeškej a buď směrnicí svému dítěti, vzbuď v něm smysl pro poskytování pomoci potřebným, smysl pro dobročinnost a solidaritu. Všechny tyto vlastnosti vypěstují u dítěte dobré způsoby a jednání.

  4. Dávat pečlivý pozor na kamarády, s nimiž se dítě setkává a přátelí. Jsou to právě kamarádi, kdo mají lví podíl na způsobu chování, jednání a morálce našich dětí, ať již pozitivní či negativní. Špatný kamarád disponuje možností zbořit veškeré těžce vypěstované morální kvality dítěte během rekordního času. Proto i v této otázce Prorok (NAŽM) nabádal muslimy k ostražitosti.
    Ve výroku stojí: „Člověk koná podle náboženství svého přítele, tak ať hledí na to, s kým se přátelí.“
    Proto je na rodičích, aby vybrali svým dětem přítele, slušného, vychovaného, věrného, jež plní své náboženské povinnosti. Nejlépe by bylo, kdyby se všechny tyto vlastnosti našly v jedné osobě.

  5. Spravedlivé jednání s dětmi.
    Spravedlivý postoj vůči dětem je hlavní povinností rodičů. Patří sem:

    Bylo uvedeno ve správném výroku od an-Noaman ben Bašíra, který vyprávěl: „Můj otec mi dal trochu ze svých peněz. Matka na to řekla: ‚Nebudu spokojená, dokud to nedosvědčí Prorok (NAŽM).‘ Otec se k němu odebral, aby řekl o darovaných penězích. Pravil Muhammad (NAŽM): ‚Dal jsi všem svým dětem stejně?‘ Řekl: ‚Ne.‘ I řekl Prorok (NAŽM): ‚Bojte se Alláha a zachovávejte spravedlivost mezi svými dětmi.‘“ (v jiném vyprávění je: „Nenechávejte mě svědčit o nespravedlnosti“.)
    Toto bych chtěl obzvláště zdůraznit, milí bratři, neboť rozlišování, ať už citové, finanční či jiné, má velice velice nepříznivý účinek na duši malého dítěte. Někdy toto rozlišování rodič sám nemusí ani tolik cítit, ale dítěte se dotkne vždy. Neprojeví se hned, ale může se projevit kdykoliv v budoucnosti. Celé dětství bude u dítěte formována negativní osobnost. Mnohdy se stává, že projevovaná nespravedlnost rozdělí rodiče a děti natolik, až vyústí v otevřenou nenávist potomků ke svým rodičům. A není síly ani moci leč u Alláha.

Bojte se Alláha, bratři a sestry, a zacházejte spravedlivě se svými dětmi.