Většina učenců se přiklání k názoru, že noční cesta je cesta těla i ducha:

1. Alláh řekl: "nechal cestovat Svého služebníka". Slovo služebník (‘Abd) se v arabštině nepoužívá jen pro duši, ale pro lidskou bytost. Toto použití je v Koránu jasné - např. "Viděl jsi toho, kdo zakazuje Alláhovímu služebníkovi, aby se modlil." nebo "Když služebník Alláhův vstal, aby uctíval Boha."
2. Kdyby se jednalo jen o duševní cestu, nebylo by na tom nic výjimečného. Bylo by to normální, protože lidem se ve snu zdá, že cestují, ... Kdyby to byla normální událost, Alláh by to v Koránu neuváděl slovy "Sláva a čistota", což jsou velice významné odkazy na Všemohoucnost a Velkolepost Boha.
3. Alláh řekl: "Pokud jde o vidění, které jsme ti ukázali, udělali jsme to jen proto, abychom zkoušeli lidi." Alláh tedy chtěl vyzkoušet víru lidí. Kdyby to byla jen cesta ducha, nebylo by na tom nic divného a nebyla by to žádná zkouška. Ale protože se jednalo o tělo, mnoho lidí tomu nevěřilo, protože věděli, že se do Jeruzaléma dostanou na velbloudech za mnoho dní, že pro člověka není možné dostat se do Jeruzaléma a zpět během noci.
4. Noční cesta není dílo Muhammeda (nmAž), ale dílo Alláha. Alláh je Všemohoucí a neexistují důvody proč neuznat, že se jednalo o přenos těla i ducha.

Lidé, kteří tvrdí, že se jednalo pouze o cestu ducha, se opírají o slova Koránu "vidění, které jsme ti ukázali". My se ale domníváme, že slovo vidění je prostě podstatné jméno odvozené od slovesa vidět.

Někteří lidé se také opírají o slova ´A´iši, která řekla, že v noci, kdy došlo k noční cestě: "Jeho tělo nezmizelo." Ovšem řetěz vyprávění tohoto hadíthu je pochybný. Kromě toho ‘A´iša nebyla v době noční cesty ještě manželka Proroka (nmAž) a dokonce nebyla ještě narozená.