FATWY
Název: HOVOR MUSLIMKY S HOSTY NEBO S MUŽI
Odpovídá: Evropská rada pro fatwy a výzkum
Zdroj: Časopis Al Manára
Otázka: Mnohé muslimské manželky nemají dovoleno hovořit s hosty nebo s muži všeobecně, zatímco muž si sám sobě povoluje hovořit s jakoukoli ženou. Jaký je na to právní názor?
Odpověď
Ve jménu Alláha milosrdného slitovného

Evropská komise pro fatwy a výzkum za předsednictví Dr. Yusuf Al Qaradáwího , fatwa (37)

Podle ověřeného hadíthu Prorok (nmAž) řekl: „Ostych je ve víře“ (1) a „Ostych přináší jen dobro.“(2)
Ostych je chvályhodnou vlastností jak mužů, tak i žen, u žen však ještě více, neboť patří k ženskosti. Proto většinou nenavazujte rozhovor s cizími muži, někdy je to však spíše záležitostí tradic a zvyků, které se v jednotlivých zemích, v různých dobách a situacích liší.

Důležité je, abychom věděli, že islámské právo ženě nezakazuje hovořit s mužem nebo muži se ženou, pokud je třeba a pokud je hovor v mezích islámské morálky a pravidel.

Bůh Všemohoucí promluvil k ženám Prorokovým (nmAž), matkám věřících, takto:

„Ženy Prorokovy! Nebuďte jako lecjaká jiná žena! Chcete-li být bohabojná, pak nebuďte příliš poddajná v řeči své, aby po vás nebažil ten,v jehož srdci je choroba, nýbrž mluvte slova vhodná!“ [Korán 33:32]
Přestože manželky Prorokovy jsou zcela zvláštní případ a některá nařízení se týkají pouze jich a jsou mnohem přísnější než vůči jiným, nebyl jim zakázán hovor jako takový, ale bylo jim zakázáno, aby byly v hovoru příliš poddajné. Poddajnost v řeči znamená přílišnou zjemnělost, takže po ženě může začít bažit ten, koho ovládne chtíč a uposlechne vábení přirozených instinktů. O takovém člověku se v Koránu hovoří jako o tom, v jehož srdci je choroba, tedy choroba silného chtíče. Naopak vhodný hovor v mezích žádoucí morálku je dovolen: „Mluvte slova vhodná“.
Podle hadíthů je v pořádku, když muž pozdraví ženu a naopak a také když muž navštíví nemocnou ženu a naopak.

Neznamená to však, že je zde dán volný průchod k tomu, aby muž sděloval ženě všechno možné, každou maličkost a naopak. To odmítá již logika a vkus před samotným islámských právem. Nicméně žena může hovořit s mužem, pokud je to její příbuzný, nebo příbuzný z manželovy strany, učitel, soused nebo nadřízený v práci a tak podobně, jestliže to vyžadují životní situace a vzájemné mezilidské vztahy a to nejen v této době, pokud zde existuje důvěra, je zabráněno svádění a vyskytují se běžné okolnosti.

Je běžnou praxí v mnohých islámských zemích, že muži zdraví ženy a naopak, pokud se potkají, hovoří spolu („vhodnými slovy“) o tom, co je zajímá, se svolením manželů, otců a bratrů, a žádný islámský učenec jim toto právo neupírá.

Na druhé straně nepopíráme, že v některých zemích se ustanovily přísné tradice týkající se žen, které je téměř uvězní v domě a odsoudí je k doživotnímu vězení. Někteří islámští učenci tuto tendenci podporují, ale jednoznačně prokazatelné a jasné důkazy islámského práva tomu odporují, stejně jako smysl islámského práva, zájmy lidí a historický pokrok a vývoj člověka.




(1)všichni se na něm shodují, podle Ibn Omara, zapsán al-Buchárím (č. 5767, 24) a Muslimem (č. 36)
(2) všichni se na něm shodují, podle Omrána ben Hasína, zapsán al-Buchárím (č. 5766) a Muslimem (č. 37)

Alláh Všemohoucí ví nejlépe.