V Islámu je právo dědictví tak vážné, že jeho pravidla jsou důkladně probrána v Koránu. Muslim se musí silně držet zjeveného zákona a nebrat na vědomí jiná, lidmi vymyšlená práva.

Všichni muslimští učenci souhlasí s tím, že nemuslim nesmí dědit po muslimovi. Co se týká dědictví muslima po nemuslimovi, je to kontroverzní otázka mezi muslimskými učenci.

Podle většiny učenců, včetně čtyř imámů fiqhu (islámské právní vědy), není muslimovi dovoleno dědit po nemuslimovi.

Ovšem někteří učenci včetně Muadha ibn Džabala, Muawijje ibn Abi Sufjana, Sa'da ibn Musajba a jiných, jsou toho názoru, že muslimovi je dovoleno dědit po nemuslimských příbuzných. Tento pohled je preferován také Ibn Tajmíjou a Ibn al-Qajjímem.

Každá skupina učenců má své důkazy. Zabýval jsem se touto otázkou důkladně ve své knize Ahkam al-Mawaríth a preferuji řídit se v islámských zemích podle názoru většiny učenců (první názor), zatímco v neislámských zemích doporučuji konat podle druhého pohledu.

Zakládám svůj názor na faktu, že v neislámských zemích nemuslimové dědí po svých muslimských příbuzných, což je vynuceno jejich zákonem. Současně má muslim nárok díky člověkem vymyšleným zákonům dědit po jeho nemuslimských příbuzných. Proto preferuji druhý názor, aby byla v tomto ohledu zachována rovnováha mezi muslimy a nemuslimy .