Recitace al-Fátihy je nezbytnou součástí motlitby, má být recitována v každém rakátu jak imámem tak těmi, kteří jsou jím vedeni, protože Prorok, mír a požehnání Alláha s ním, řekl: „Není motlitby pro toho, kdo nerecituje Otevíratelku Knihy(tj. al-Fátihu).“ (Převyprávěno Buchárím, 714).

V záležitosti toho, kdo následuje imáma v recitaci al-Fátihy za imámem v motlitbě, ve které má být Korán recitován nahlas, jsou dva názory učenců:

1. Je to povinností, důkazem je všeobecný význam hadíthu Proroka, mír a požehnání Alláha s ním: „Není motlitby pro toho, kdo nerecituje Otevíratelku Knihy(tj. al-Fátihu).“ A protože, když Prorok, mír a požehnání Alláha s ním, učil člověka, který se nemodlil správně, řekl mu, aby recitoval al-Fátihu.
   Bylo to převyprávěno v záznamu sáhihu, že Prorok, mír a požehnání Alláha s ním, ji recitoval v každém rakátu.
   Al Hafíz ibn Hadžar řekl ve Fath al-Bári: „ Bylo dokázáno, že bylo povoleno tomu, kdo se modlí za imámem recitovat al-Fátihu v motlitbách, ve kterých se recituje Korán nahlas, bez výjimky.
   Bylo převyprávěno Buchárím v džuz´ al-Qiraa´ah, a Tirmidhim, Ibn Habánem a dalšími, že Prorok, mír a požehnání Alláha s ním, udělal chybu v recitaci v ranní modlitbě a když skončil, řekl: „Nejspíš recitujete za vaším imámem?“ Oni řekli: „Ano,“ On, mír a požehnání Alláha s ním, řekl: „Nedělejte tak, kromě Otevíratelky Knihy (al-Fátihy), protože zde není motlitby pro toho, kdo ji nerecituje.“
2. Recitace imáma je také recitací toho, kdo je za ním. Důkazem pro toto je verš Koránu:
   „A když je přednášen Korán, naslouchejte mu a zmlkněte, snad se vám dostane smilování.“ [Korán 7:204]
   Ibn Hagar řekl: „Ti, kdo říkají, že (ten kdo se modlí za imámem) ji nemusí recitovat v motlitbách, kde se Korán recituje nahlas, jako jsou Máliki, citují jako důkaz hadíth: „Když on recituje, potom vy pozorně naslouchejte.“ (sáhih hadíth, převyprávěn Muslimem od Abu Musy al-Aš‘ary.“
   Ti, kdo říkají, že je povinností al-Fátihu říci, měla by být recitována poté co imám ukončil její recitaci a předtím než začne recitovat další, jinou súru a nebo by měla být recitována, když se imám zastaví.
   Ibn Hagar řekl: „Měl by naslouchat, když imám recituje, a recitovat, když on (imám) je potichu.“

Šejk Ibn Báz řekl: „Co je míněno tím, kdy se imám zastaví je když se zastaví během al-Fátihy nebo po její recitaci, nebo v súře, kterou recituje po ní. Jestliže se imám nezastaví, potom ten, kdo se modlí za imámem musí recitovat al-Fátihu i když ji recituje i imám, podle správnějšího ze dvou názorů učenců.“ (Fatwa al-Šejch Ibn Báz, díl 11, strana 221)

Komise byla dotázána na podobnou otázku a odpověděla následovně:
Správný názor učenců je ten, že je povinností recitovat al-Fátihu když se modlíme sami, a je to povinností obou - imáma a těch, kdo jím jsou vedeni v motlitbách kde se má Korán recitovat nahlas a potichu, kvůli znělosti a specifické vlastnosti textů, které toto ukazují.

„A když je přednášen Korán, naslouchejte mu a zmlkněte, snad se vám dostane smilování.“ [Korán 7:204]

V obecném významu je hadíth,který se vztahuje jak na al-Fátihu, tak na ostatní súry: „Když je Korán recitován, ty pozorně poslouchej“

Následující hadíth se týká výjimky v tomto pravidle: „Není zde motlitby pro toho, kdo nerecituje Otevíratelku Knihy.“

A proto můžeme uvést do souladu prokázané důkazy. Hadíth „Recitace imáma je recitací toho, kdo se modlí za ním“ je slabý (da‘íf) . Není správné říci, že Ámín, jež řekne shromáždění po imánově recitaci al-Fátihy, nahrazuje jejich vlastní recitaci.

Rozdílnost názorů mezi učenci v této záležitosti by neměla být brána jako způsob nenávisti jeden druhého, a obracení se jeden k druhému zády. Raději máte studovat záležitost ve větších detailech a zjistit tak více. Jestliže někdo z vás následuje učence, který říká, že ten kdo se modlí za imámem musí recitovat al-Fátihu během motliteb, ve kterých se má Korán recitovat nahlas, a druzí následují učence, který říká, že oni musejí být potichu a poslouchat imáma v motlitbách kde se má Korán recitovat nahlas, a že kmánova recitace al-Fátihy je dostatečná, není na tom nic špatného. Není třeba, aby jedna skupina odsuzovala druhou, nebo jeden druhého za to nenáviděl.

Musí být nepředpojatí, přístupní v rozdílných názorech mezi učenci a žádat Alláha, aby je vedl v záležitostech, ve kterých jsou rozdílné názory, k tomu co je správné, protože On je Vše-slyšící, Vždy-vstřícný .