FATWY
Název: OBĚTOVÁNÍ ZVÍŘAT V ISLÁMU
Odpovídá: Skupina učenců
Zdroj: Islamonline.net
Otázka: Jaký je koncept obětování zvířat v Islámu?
Odpověď
Ve jménu Alláha milosrdného slitovného

„Obětování není pilířem Islámu ani se nejedná o povinnost během Hadždže. Obětování je spojeno se svátky ‘Íd al-Adha nebo ‘Id al-Fitr. Musíme se podívat na výskyt obětování v kontextu se záležitostmi. Chápajíce ne pouze předislámskou instituci obětování, koránskou reformu ohledně této praktiky a pokračování obětování v Muslimském světě, ale také kontext zjevených koránských veršů. Neboť se zdá, že mnoha lidem, jak muslimům tak i nemuslimům chybí tento klíč – kontext.

Vezmeme-li toto v podvědomí, pak musíme začít s obětováním zvířat v předislámské Arábii. Nejen, že pohanští Arabové obětovávali různým bohům v naději, že tak obdrží ochranu či jiné laskavosti či nabudou materiální hodnoty, ale stejně tak jako i Židé toho času, aby uspokojili Jednoho Pravdivého Boha krevní obětí a pálením. I křesťanská komunita pocítila Ježíše jako poslední oběť, poslední ovečku doslovně řečeno, v jinak platné tradici obětování zvířat (kde jsou jednoho hříchy vykoupeny krví jiného).

Nicméně Islám se oddálil od této dlouholeté tradice uspokojit „rozzlobeného Boha“ a místo toho vyžaduje osobní obětování a odevzdanost jako jedinou cestu zemřít před smrtí a dosáhnout „Faná´“ nebo „splacení Alláhu“. Pojem „zprostředkování vykoupení z hříchu“ (osvobození se od hříchů skrze krev jiného) se v Koránu nikde nenalezne. A není zde ani žádná myšlenka nabytí laskavosti skrze obětování života jiného Alláhu.

Musíme se podívat na to, jak se Korán zmiňuje o obětovávání, abychom pochopili rozdíl mezi obětováním a tím jestli je či není Alláh uspokojen krví. Korán jasně mluví proti obětování krve v případě obětování Isma‘íla. Alláh říká:

„A když dospěl do věku, kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Abraham: "Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění máš?" I odvětil: "Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš." A když se oba do vůle Boží odevzdali a on položil ho čelem k zemi, zvolali jsme naň: "Abrahame, věru jsi již prokázal, že vidění jsi za pravdu měl - a takto ty, kdož dobré činí, odměňujeme - vždyť byla to jen zjevná zkouška!" A velkou obětí jsme syna jeho vykoupili.” [Korán 37:102-107]

Podívejme se na to, že Korán nikdy neřekl, že Alláh řekl Abrahamovi zabít (obětovat) svého syna. Myšlenková důvtipnost a to je velmi důležité, neboť morální lekce je velmi rozdílná od toho, co se objevuje v Bibli. Zde nás učí, že Abrahám měl sen, kde viděl sám sebe obětovávat svého syna. Abrahám věřil snu a věřil, že tento sen je od Alláha, ale Korán nikdy neřekl, že tento sen byl od Alláha. Nicméně Abrahámova a Isma‘ílova ochota vykonat oběť – obětovat život svého syna Isma‘íl – jsou schopni překročit své dojmy o vlastních a nepravdivých spojení s materiální oblastí a tím tak odstranit závoj mezi jimi a Alláhem, umožňujíce Alláhově milosrdnosti na ně sestoupit jako Ducha Pravdy a pozvednout je v jejich božských moudrostech.

Neboť zajisté Alláh, Milosrdná a Slitovný, by nikdy nepožádal otce, aby šel proti jeho vlastnímu nařízení „nezabiješ“ a zabít tak svého syna k Jeho uspokojení. Neboť nás Korán nás učí, že Alláh nikdy nehájí zlo (7:28 a 16:90) a že pouze Satan podporuje zlo a naopak (24:21). Myšlenka toho, že by Alláh od nás chtěl nemravný čin by tak zrušila Alláhovu spravedlnost.

Co se týče ročních tradicí, které následují tuto událost (obětování beránka na paměť Abrahamova a Isma‘ílova velikého sebeobětování) musíme tomuto porozumět a koránské verše, které přísluší k obětování zvířat, se musí brát s ohledem na místo a dobu, kdy byly vyjeveny a jak se lidé snažili sebeobětovávat rozdělováním jejich omezených zásob k přežití s lidmi ještě chudšími v jejich komunitě.

Takový je pohled Islámu k rituálnímu obětování, nejedná se o vykoupení krví či hledání uspokojení Alláhova skrze smrt jiného, ale spíše se jedná o čin poděkování Alláhovi za výživu a osobní obětování rozdělování našich majetků a hodnotné pokrmy s ostatními lidmi. Rituál sám o sobě není obětováním. Jedná se spíše o způsob zabití, kde zabíjíme rychle jak je to jen možné a dáváme na vědomí, že pouze Alláh má právo odebrat život a že tak činí jako pokorní členové Alláhova stvoření v potřebě stejně tak jako jiné stvoření Alláhovo.

Podívejme se na některé verše Koránu, abychom se dozvěděli co se říká o obětování a jak to bylo spojeno se životem 500 C.E. v Arábii.

„A budete mít z nich užitek až do lhůty určené - a místo obětování jejich bude u Chrámu starobylého.“ [Korán 22:33]

„Slovo ‚z nich‘ se odkazuje na zvířata či dobytek, který je obětován. Je pravdou, že jsou velmi nápomocní lidem v mnoha způsobech, například velbloud v pouštních krajinách je nápomocen v nošení různých nákladů, či pro mléko atd, velbloudi a dobytčata jsou také dobrá pro maso a velbloudí srst může být použita pro výrobu látky, kozy a ovce jak pro mléko tak i maso a také pro vlnu či kůži. Ale pokud jsou použiti jako oběti, pak se stanou symboly, které poukazují na to, že jsou lidé ochotni se vzdát jejich vlastních prospěchů pro dobro obětování jejich potřeb chudším.“ (komentář Yusuf Aliho)
Alláh také říká:

„A každé obci jsme stanovili obřady, aby lidé vzpomínali jména Božího nad dobytčetem ze stád, jež jsme jim uštědřili. A božstvem vaším je Bůh jediný, Jemu se do vůle odevzdávejte! A oznam zvěst radostnou pokorným,“ [Korán 22:34]

„Toto je pravdivý konec obětování, ne uspokojení vyšších mocí, neboť Alláh je Jeden a On nemá potřebu masa či krve, ale symbol vděku Alláhu podělením se o maso s blízkými lidmi. Prohlášení Alláhova jména nad obětí je nezbytnou součástí obětování“ (komentář Yusuf Aliho)
Alláh dále říká:

„K Bohu nedospěje ani maso jejich, ani krev jejich, ale dospěje k Němu bohabojnost vaše. A takto vám je podmanil, abyste hlásali velikost Boží za to, že vás uvedl na cestu pravou. A oznam těm, kdož dobré konají, zvěst radostnou!“ [Korán 22:37]

„Nikdo by neměl předpokládat, že maso či krev jsou přijaty Alláhem. To byly pohani, kteří si mysleli, že Alláh potřebuje k uspokojení krev. Ale Alláh přijímá oběti našeho srdce a jako symbol takovýchto obětí jsou viditelné činy, které jsou nesdílnou součástí. Dal nám moc nad zvířecím stvořením a povolil nám jíst jejich maso, ale pouze pokud proneseme Jeho jméno při činu braní života, neboť bez samotného prohlášení proseb, jsme schopni zapomenout na posvátnost života. Tímto prohlášením si připomínáme, že krutost není v našich myšlenkách, ale pouze za potřebou jídla...“ (komentář Yusuf Aliho)

Z výše uvedených veršů koránu je zcela zřejmé, že předmět obětování zvířat je spojen s rolí zvířat, kterou hrála v té době v Arábské společnosti (stejně tak i v jiných společnostech s podobným klimatem a kulturou), lidem bylo nařízeno vzdát díky Alláhu a oslavovat Jej za živobytí, které jim dal a aby obětovali něco hodnotného z jejich věcí dokázáním tím jejich vděčnosti za to co jim bylo dáno (což v jejich případě byly zvířata na kterých bylo založeno jejich přežití)

Alláh Všemohoucí ví nejlépe.