Muhammad dosáhl věku 25 let a proslul svou poctivostí. Všichni si ho vážili, dokonce i vůdcové Mekky. Čistota jeho povahy rostla rok od roku. Věřil v jednoho Boha, Stvořitele světa, a slavil ho celým svým srdcem i duší. Muhammad byl nejlepším z lidí, nejpříjemnější a nejpravdomluvnější osoba v celé Mekce. Byl znám pod jménem "důvěryhodný" (Al-Amin). A to vše díky dobrým vlastnostem, kterými ho obdařil Alláh. Mnoho hodin strávil přemýšlením v jeskyni Hira nedaleko Mekky.
Mezi Kurajšovci žila vážená a bohatá vdova jménem Chadídža, která se zabývala obchodem. Když se dověděla o pověsti Muhammada, poslala pro něj. Poprosila ho, aby vzal její zboží a odjel s ním obchodovat do Sýrie s jednou z jejích karavan. Spolu s Muhammadem odjel i Chadídžin otrok Majsarah a strávil s Muhammadem v hovorech mnoho hodin. Začal Muhammada obdivovat a všiml si, jak mnoho se liší od ostatních Kurajšovců. Během této cesty se udály dvě příhody, které Majsaraha velmi udivily. Prvá se stala, když se zastavili poblíž domu mnicha, aby si odpočinuli. Muhammad se usadil pod stromem, zatímco Majsarah ještě pracoval. Mnich k němu přišel a zeptal se: "Kdo je ten muž, který sedí pod stromem?" "Je to jeden z Kurajšovců, lidu, který střeží Kábu," odpověděl Majsarah. "Nesedí tam nikdo jiný než prorok," řekl na to mnich. Druhá příhoda se udála na zpáteční cestě do Mekky. Stalo se to v poledne, kdy Slunce nejvíc pálí. Majsarah jel za Muhammadem a uviděl mrak, který se nad ním vznášel a chránil ho před slunečními paprsky.
Obchody se velmi zdařily a Muhammad měl zisky, jakých Chadídža ještě nikdy nedosáhla. Po návratu do Mekky vyprávěl Majsarah Chadídži vše, co se stalo, a vše, co se týkalo chování a povahy Muhammada.
Chadídža již ve svých 40 letech, kromě toho že byla vdovou, byla velmi vážená a bohatá, ale byla také velmi hezká. Mnoho mužů si ji už chtělo vzít, ale všechny odmítla. Když však poznala Muhammada, viděla, že on je výjimečný. Vyslala tedy za ním přítelkyni, aby se ho zeptala, proč se ještě neoženil. Muhammad odpověděl, že nemá peníze. Přítelkyně se tedy zeptala: "Připusťme, že by si tě chtěla vzít bohatá a hezká žena." Muhammad chtěl vědět, kdo by to mohl být a dozvěděl se, že je to Chadídža. To ho potěšilo, protože si ji velmi vážil. Šel pak se svými strýci Abu Tálibem a Hamzou za strýcem Chadídži a požádal ji o ruku. Strýc souhlasil a zakrátko se Muhammad a Chadídža vzali. Velmi se k sobě hodili a jejich manželství bylo šťastné. Jejich život byl však také prostoupen smutkem. Měli šest dětí, dva chlapce a čtyři děvčata. Bohužel však jejich první syn Kásim zemřel před dosažením dvou let a druhý také velmi brzy zemřel. Bohudíky jejich dcerky Zajnab, Rukaja, Um Kulsum a Fátima přežily. Muhammad vedl tichý a spokojený život jako kupec v Mekce a jeho moudrost přinesla zisky mnoha lidem.
Stalo se, že se Kurajšovci rozhodli opravit Kábu. Bylo to velmi obtížné, protože ji museli nejprve zbourat a velmi se za to obávali Alláhova hněvu. Nakonec se však rozhodli, že to učiní. Pracovali, dokud se nedostali k základům, které vystavěl Abrahám. Ve chvíli, kdy začali odsouvat kameny se začala celá Mekka třást. Byli tak vyděšení, že nechali základy tak, jak byly a dostavěli pouze horní část. Každý rod se podílel na stavbě Káby, až došli do místa, kde měl být umístěn černý kámen. Začali se hádat, komu připadne ta čest umístit černý kámen v jednom z rohů Káby. Došlo téměř k boji. Naštěstí však jedna osoba nalezla řešení. Rozhodnout měl ten, kdo první přichází do místa modlitby. Všichni se shodli na tom, když tímto člověkem byl Muhammad. Protože mu všichni věřili, řekli mu o příčině hádky a on je poprosil, aby přinesli velký plášť. Ten pak rozložil na zemi a do středu položil černý kámen. Potom požádal představitele každého rodu, aby uchopili plášť a přenesli ho spolu s kamenem do místa, kde měl být umístěn. Sám pak vzal kámen a umístil ho do rohu Káby.
Tento příběh ukazuje, jak všichni Kurajšovci důvěřovali Muhammadovi a jak mezi nimi díky své moudrosti udržoval klid.
|
|
|