Během několika let se Ismailova rodina početně rozrostla. Jeho potomci vytvořili rody. Jedním z nich byl i rod Kurajšovců. Lidé tohoto rodu nikdy neopustili Mekku a vždy žili poblíž Káby. Mezi úkoly vůdců Kurajšovců patřilo mimo jiné se starat i o poutníky, kteří přišli ke Kábě. Poutníci přicházeli z celé Arábie a mezi povinnost a velkou čest patřilo zajišťovat jim vodu a jídlo. Časem však Arabové přestali uctívat Alláha jako jediného boha a začali si s sebou přivážet bůžky ze svých rodných zemí. Ty umístili v Kábě, která již tehdy nebyla uctívána jako svatyně Alláhova, jak to zamýšlel Abrahám. Krátce na to také zmizel pramen Zamzam pod pískem.
V té době byl hlavním vůdcem v Mekce Kussaj, jeden z náčelníků Kurajšovců. Vlastnil klíče od svatyně a měl právo dávat poutníkům vodu a krmit je, předsedat setkáním a ovlivňovat vedení bitev. V jeho domě Kurajšovci rozhodovali o důležitých záležitostech. Po jeho smrti se ujal vůdcovství jeho syn Abdu Manaf, který se proslavil již za otcova života. Po něm následoval jeho syn Hášim. Říká se, že Hášim jako první začal vypravovat dvě velké karavany, jednu letní na sever do Sýrie a druhou v zimě na jih do Jemenu. Výsledkem bylo, že Mekka zbohatla a stala se důležitým obchodním střediskem.
Jednoho léta Hášim vycestoval s karavanou na sever, aby nakoupil zboží, které v zimě prodá v Jemenu. Cestou se zastavil v Jasribu. Zde poznal velmi hezkou ženu, Salmu, dceru Amr ibn Zaida, která pocházela z velmi vznešené rodiny. Hášim ji požádal o ruku a byl přijat. Za nějakou dobu se Salmě narodil krásný syn, a protože část jeho vlasů byla bílá, nazvala ho Šajbah, což znamená Šedovlasý. Matka se synem zůstali v hladnějším a příjemnějším prostředí Jasribu a Hášim se vrátil zpět do Mekky. Navštěvoval je vždy, když provázel karavanu na sever. V době jedné z těchto výprav Hášim onemocněl a zemřel.
Šajbah, bystrý a milý chlapec, byl vychováván v domě svého strýce v Jasribu. Byl pyšný, že je synem Hášima ibn Abdu Manaf, hlavy rodu Kurajšovců, strážce Káby a ochránce poutníků, přestože svého otce, který zemřel, když byl Šajbah ještě malý, neznal. Po smrti Hášima převzal závazky Hášimův bratr Al-Muttalib, který přijel do Jasribu, aby poznal svého synovce Šajbaha, a který se rozhodl, přestěhovat Šajbahu do Mekky. Pro Salmu bylo velmi těžké, povolit synovi, aby odjel se strýcem, ale věděla, že je to nutné pro dobro chlapce. Když se Al-Muttalib vrátil do Mekky, vkročil do města v poledne na svém velbloudu a Šajbah seděl za ním. Lidé, kteří to uviděli, si mysleli, že je to jeho otrok a volali: "Abd al-Muttalib." Abd v arabštině znamená otrok. Al-Muttalib jim vysvětlil, že Šajbah není jeho otrokem, ale synovcem, a že bude bydlet s nimi. Přesto od toho dne Šajbahovi neřekli jinak, než Abd al-Muttalib.
Šajbah se stal nejváženějším členem rodiny, jejíž všichni členové ho milovali a obdivovali. Po smrti Al-Muttaliba, který zemřel v Sýrii během obchodní cesty, nastoupil na jeho místo.
|
|
|