Pouť na rozloučenou

Prorok se stal nejmocnějším vůdcem v Arábii. Poté co byly zničeny modly v Kábě a Kurajšovci se stali muslimy, přišla i většina arabských kmenů, aby přijala islám. Rok jejich příchodu byl nazván "rokem Delegací". Prorok k nim vyslal své lidi, aby je učili novému náboženství.

Mnoho lidí přišlo do Medíny, aby se ptali Proroka osobně. Jeden kmen vyslal odvážného muže jménem Dimam. Ten po příchodu do Medíny šel přímo do mešity, kde seděl Prorok se svými přáteli, a postavil se přímo před ně. Nahlas se zeptal: "Kdo z vás je synem Abd al-Muttaliba?" Když Prorok odpověděl, ptal se dál: "Chci ti položit těžkou otázku. Přísahej na Boha, svého Boha, Boha těch před tebou i těch, kteří přijdou po tobě. Opravdu jsi jeho Poslem?" "Ano, jsem," odpověděl Prorok. "Alláh ti přikázal, abychom mu sloužili, modlili se pětkrát denně, dávali almužnu, postili se, vykonávali pouť a dodržovali ostatní zásady islámu?" pokračoval Dimam. Když mu Prorok odpověděl, že je to tak, stal se Dimam muslimem. Při odjezdu řekl: "Budu dělat co musím a unikat tomu, co je zakázáno - nic víc a nic míň." Když Dimam nasedl na svého velblouda, Prorok řekl lidem kolem: "Jestli ten muž mluvil upřímně, půjde do ráje." Když se Dimam vrátil ke svým lidem, všichni mysleli, že se snad zbláznil, ale nakonec nezůstal nikdo, kdo by nepřijal islám.

Nadešel čas každoroční pouti a Prorok se chystal do Mekky. Muslimové z celé Arábie hromadně přicházeli do Medíny, aby se k němu přidali. Po příjezdu do města postavili kolem své stany. Konečný počet byl asi 30 000 lidí. Prorok se svou rodinou a přáteli je přivítali. Před odjezdem ještě vedl modlitbu, potom nasedl na svého velblouda a vydal se směrem k Mekce v čele poutníků; lidí, kteří poprvé uctívali Alláha, jediného Boha. Prorok a jeho přátelé byli velmi vzrušeni, když viděli ohromný počet muslimů následujících je do Mekky. Byli neozbrojení a nebáli se nikoho. Vzpomínali na svůj útěk z Mekky, když jich bylo tak málo a utíkali, aby unikli hněvu Kurajšovců.

Celou cestu muslimové opakovali modlitbu, kterou je naučil Prorok a kterou mu zjevil archanděl Gabriel. Tato modlitba "talbijah" je dodnes součástí rituálu hadže. Je odpovědí na výzvu Abraháma, když s Ismailem ukončili stavbu Káby.

"Labbajka allahumma labbajk, labbajka la šaríka laka labbajk innal - hamda wa al - nimmatu laka wal - mulk, la šaríka lak.

Zde jsem, ó Alláhu, zde jsem, ty jsi jediný, zde jsem, Tvá je chvála Milosrdenství a vláda. Ty jsi jediný."

Šli stejnou cestou jako při obsazení Mekky a za deset dnů se dostali ke Kábě. Tam se Prorok pomodlil. Potom ji s ostatními sedmkrát obešel a hlasitě opakoval modlitbu "talbijah". Pak stejně jako Abrahám šli na horu Milosrdenství v Arafah. Tuto cestu Prorok vykonal na velbloudu. Z hory vedl modlitbu a promluvil k lidem. To, co jim řekl je známo jako "Kázání na rozloučenou". Bylo to také poslední kázání Proroka před smrtí. Řekl: "Určitě se setkáte s Pánem a on se vás zeptá na vaše činy." Žádal je, aby se řídili Koránem a jeho vlastním příkladem. Rady, které jim dal, jsou nejlepším způsobem života. Přikázal, že už se nesmí vrátit ke způsobu života před islámem. Pomsta, jeden z nejstarších zvyků Arábie, byla zakázána a lichva také. Soukromé vlastnictví respektováno. Věci, které byly tehdy zakázány pouze během čtyř svatých měsíců, byly teď zakázány už na stálo. Přikázal: "Pamatujte, že každý muslim je druhému muslimovi bratrem." To byla pro kmeny, které spolu neustále bojovaly, zcela nová myšlenka. Řekl ještě také: "Alláh dá každému, co mu patří - to co si zasloužil." Mluvil i o povinnostech mužů a žen vůči sobě. "Vy máte povinnosti ke svým ženám a ony vůči vám. Buďte upřímní a milí ke svým ženám a chovejte se dobře ke svým rodinám." Po každém bodu se Prorok ptal: "Je vám to jasné? Vysvětlil jsem to dobře?" Odpověděli: "Ano." Tito lidé museli přinést svědectví těm, kteří toho dne nebyli přítomni, ale i příštím pokolením. Prorok řekl: "Zanechávám vám dvě věci. Jestli se jich budete držet, budete v bezpečí. Jsou to kniha Alláha a slova vašeho Proroka." Potom se zeptal: "Splnil jsem své poslání?" A všichni volali: "Ano!" A Prorok dodal: "Ó Bože, buď toho svědkem." (třikrát)

A dnes jsou ti, kdož neuvěřili, zoufalí z vašeho náboženství, proto se jich nebojte, nýbrž bojte se Mne! Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. (5:3)

Mnoho muslimů začalo plakat, když viděli, že Prorok ukončil své poselství a jeho život se blíží ke konci. Po dni na Arafah se muslimové s modlitbou "talbijah" na rtech vrátili do Mekky. První noc zpáteční cesty strávili v Muzdalifah1. Zde vzali kameny, které si příští den odnesli do Miny. Stanuli před skálou a házeli na ni přinesené kameny na památku setkání Abraháma se Satanem na tomto místě. Když Alláh Abrahámovi příkázal, aby jako zkoušku víry obětoval svého syna Ismaila, pokoušel se Satan Abraháma odradit. Abrahám házel na Satana kameny, aby ho od sebe odvrátil. To se pak stalo dalším rituálem, který muslimové provádějí, aby si připomněli, že oni také musí od sebe Satana odpudit, když se je snaží odvrátit od poslušnosti k Alláhovi.

Po kamenování Satana obětovali ovce a velbloudy a maso rozdali mezi chudé. Tak si připomněli velkou víru Abraháma, který byl připraven obětovat svého syna. Alláh pak seslal na synovo místo ovci. Muslimové ukončili pouť a znovu obešli Kábu sedmkrát. Na závěr si ostříhali vlasy a nehty a změnili oblečení, aby bylo vidět, že se vrátili ke každodennímu životu. Před návratem do Medíny strávili 3 dny v údolí Mina, kde se připravovali na zpáteční cestu.

Prorok ještě před odjezdem navštívil jedno místo. Byl to hrob jeho věrné ženy Chadídži, která byla první osobou, která uvěřila v jeho poslání. Prorok věděl, že tento hrob vidí naposledy a Mekku také, protože během poutě mu byly seslány tyto verše "Pomoc" odkud se dověděl, že jeho smrt je již blízko.

Až vítězná Boží pomoc přijde a úspěch se dostaví a uvidíš lidi vstupovat houfně v Boží náboženství, pak oslavuj chválou svého Pána a pros ho o odpuštění. Vždyť On je ke kajícníku milostivý! (110:1-3)