Lekce pýchy

Islám v Mekce kvetl a muslimové byli stále silnější. Na jihu Mekky však bydlel bojovný kmen Hawazin, kteří nebyli muslimy. Ti uzavřeli smlouvu s jiným kmenem z Taifu zvaným Sakif. Dohromady se rozhodli bojovat proti muslimům a zničit je dříve, než rozšíří své náboženství na celou Arábii. Sakifové, známí svou odvahou, zakrátko získali podporu kmenů žijících poblíž území Taifu. Řekli jim: "Podívejte se, co se stalo! Jestli Kurajšovci, největší kmen, podlehli Muhammadovi, je pouze otázkou času, kdy se to samé stane nám. Musíme získat podporu Kurajšovců dříve, než se muslimové v Mekce pořádně usídlí."

Vůdcem byl zvolen nebojácný bojovník Malik ibn Auf, který vymyslel takovýto plán: musí bojovat spolu se svými rodinami, stany i ovcemi, kozami a vším dobytkem, protože tak se nikdo neodváží uprchnout z bitvy a zanechat tam svůj majetek a rodinu. Všichni s Malikem souhlasili, kromě starého slepce jménem Durajd ibn Assma. Kdysi byl velkým bojovníkem a vzhledem k jeho cenným radám doprovázel bojovníky v bitvách. Řekl: "Ten plán se mi nelíbí. Jestli je někdo takový zbabělec, že opustí bitevní pole, tak to udělá, i když tam bude jeho rodina. Navíc ženy a děti pro nás budou velkou přítěží. A jestli prohrajeme, celý náš majetek padne do rukou nepřítele." Ale Malik radu ignoroval a držel se dál svého plánu.

Když se k Prorokovi dostaly zvěsti o plánech nepřátelského kmene, byl nucen vytáhnout do boje a vést svou armádu do Taifu. Bylo jich 12 tisíc vojáků a nepřátel pouze 4 tisíce. Muslimové byli na svou sílu pyšní. Když viděli svou převahu, říkali si mezi sebou: "Nikdy nemůžeme být poraženi!" Když to uslyšel Prorok pochopil, že se muslimové stali příliš pyšnými, a proto nemohou uspět. Varoval je: "Spoléhejte na Alláha a ne na svou sílu."

Nadešel čas bitvy. Muslimská armáda se pohybovala kolem Hunajn úzkou horskou cestou ve směru údolí, kde čekali Hawazinové a ostatní kmeny. Bylo časné ráno, ještě před úsvitem. Muslimové neviděli, že pod rouškou tmy vyšli bojovníci Hawazinů na vrcholy hor a čekali na ně. Jakmile byli muslimové jako v pasti v úzkém průsmyku, Hawazinové začali útočit. Nejprve na ně házeli kameny a později zaútočili střelami a oštěpy. Překvapení muslimové začali ustupovat. Prorok byl velmi rozčarovaný, když viděl jak utíkají. Sám zůstal na místě spolu s Abu Bakrem, Alím, Al-Abbásem a hrstkou blízkých. Al-Abbás volal na muslimy, aby se vrátili a nenechali Proroka samotného. Když viděli opuštěného Proroka, zastyděli se a vrátili se zpět. Tehdy jim Alláh seslal na pomoc své neviditelné anděly. Muslimové se sunuli dopředu, bojovali velmi urputně a přinutili Hawaziny sestoupit z vrcholů do údolí. Válka byla dlouhá a těžká. Nakonec muslimové zvítězili, ale dostali ponaučení, jak nebezpečná může být pýcha.

Tak jak to předpověděl starý Durajd, Hawazinové utíkali a opustili své rodiny i dobytek. Později se vůdcové všech kmenů, kromě jednoho, vrátili prosit o návrat svých rodin a deklarovat přijetí islámu. Prorok jim odpustil a vrátil jim rodiny i dobytek. Mezi těmi, kteří islám nepřijali, byl vůdce Hawazinů, Malik abn Auf. Utekl do Taifu, kde hledal ochranu v pevnosti. Muslimové ho ale pronásledovali a pevnost na tři týdny obklíčili. Zkoušeli se dostat dovnitř, ale po neúspěších Prorok nařídil návrat. Tento příběh však zde nekončí. Krátce potom přijel Malik ibn Auf, který vedl bitvu, do Mekky ještě s dalšími, aby deklarovali přijetí islámu a Prorok jej nakonec učinil jejich vůdcem.

Po bitvě v údolí Hunajn rozdělil Prorok válečnou kořist mezi Kurajšovce a jiné beduínské kmeny. Ansárové z Medíny, kteří byli jeho jedinou podporou po mnoho těžkých let, nedostali nic. Byli velmi rozezleni a vydali se za Prorokem. Řekl jim: "Co to od vás slyším?! Co si o mně myslíte?! Cožpak jsem k vám nepřišel, když jste ještě neznali pravdu a Alláh vás nevedl, když jste byli ubozí a učinil vás bohatými, když jste byli nepřáteli, dokud Alláh nezměkčil vaše srdce?! Žádáte věci tohoto světa, které musím použít, abych získal důvěru lidí a tímto způsobem je přivedl k islámu! Cožpak vám islám nestačí? Nejste spokojeni, že zatímco jiní dostanou kořist, vy vezmete sebou do Medíny Proroka?" Když to Ansárové uslyšeli, velmi se styděli. Jeden z nich pokorně promluvil: "Jsme opravdu velmi šťastni, že našim darem je Posel Alláha."

Možná bychom si měli položit stejnou otázku. Cožpak pro nás není milosrdenstvím Alláha Prorok Muhammad a Kniha, která ukazuje, co je opravdu důležité teď a navždy? Cožpak to není důležitější než přemýšlení o pomíjivých běžných záležitostech?

Krátce na to se Ansárové spolu s Prorokem vydali do Medíny. Mohl zůstat mezi svými lidmi a ukončit svůj život v Mekce. Ale jak slíbil, vrátil se do Medíny.

Bůh vám dozajista pomohl již na mnohých bojištích i v den bitvy u Hunajnu, kdy jste se těšili ze svého velkého počtu. Ale nijak vám to neprospěje, když se vám země, přes svou rozlehlost, stala úzkou a když jste se potom obrátili zády. Potom Bůh seslal svůj klid Svému poslu a věřícím a seslal také vojska, jež byla pro vás neviditelná, a potrestal ty, kteří nevěřili - a taková je odměna nevěřících. Později pak Bůh přijme pokání od těch, od nichž chce - a Bůh je odpouštějící, slitovný. (9:25-27)