Návrat do Mekky

Přestože se vztahy mezi Mekkou a Medínou po podepsání smlouvy v Hudajbija zlepšily, byl desetiletý mír porušen Kurajšovci útokem oddílů Bani Bakra na muslimský kmen Chuzaah. Prorok, jakmile uslyšel o útoku, ihned nařídil přípravy k válce. Nechtěl bojovat ve městě, a proto se po přípravách rozhodl cestovat rychle a nepřítele tak překvapit. Obyvatelé Mekky nebudou mít čas na přípravy a zaskočeni se budou muset vzdát. Muslimové pak mohou obsadit město bez ztráty na životech. V době, kdy se muslimská armáda v počtu 10 000 lidí vydala směrem k Mekce, byl zrovna ramadán, osmý rok hidžry. Mnoho lidí se postilo, přestože to nebylo při cestování jejich povinností. Někteří z nich neviděli své domovy v Mekce více než osm let.

Ve stejné době se strýc Proroka Al-Abbás rozhodl se svou ženou opustit Mekku a přidat se k muslimům v Medíně. Nemuseli jít ani daleko. Ve vzdálenosti asi 25 km od Mekky narazili na muslimské ležení. Když je Prorok uviděl, řekl: "Tvoje hidžra je poslední hidžrou a mé proroctví je posledním proroctvím." Al-Abbás se přidal k armádě a jeho žena se vydala dál, do bezpečí Medíny.

Nadešla noc a muslimové zapálili ohně. Mekkánci byli překvapeni tolika světly. Abu Sufjan se tedy vydal zjistit, co se děje. Náhle uviděl Al-Abbáse přijíždět ze směru ohnišť. Přijížděl jako mírový vyslanec Proroka a hned se obrátil na Abu Sufjana s těmito slovy: "Muslimové přišli s velkou armádou. Radši se vzdejte a nebojujte. Pojď se mnou a setkej se s Prorokem." Abu Sufjan souhlasil a usedl za Al-Abbáse na bílou Prorokovu mulu. Když dojeli k muslimskému táboru, byla ještě noc. Vždy, když míjeli oheň, volali na ně: "Kdo jede?" Nikdo nepoznal v neznámem muži nepřítele, ale všichni znali Al-Abbáse, a dovolili jim jet dál. Když míjeli Omara, ten Abu Sufjana hned poznal a vykřikl: "Abu Sufjan, nepřítel Alláha!" Běžel za ním a chtěl ho zabít, ale Al-Abbás pobídl mulu. Dostali se ke stanu Proroka chvíli před Omarem, který bez dechu přiběhl za nimi. Omar prosil Proroka : "Ó Posle Boží, dovol mi skončit život Abu Sufjana, nepřítele islámu, který vedl armádu Kurajšovců proti nám!" Al-Abbás ho přerušil: "Slíbil jsem, že se o něj během jeho pobytu zde postarám." Prorok tedy požádal Al-Abbáse, aby nechal Abu Sufjana ve svém stanu přespat až do rána.

Ráno ho přivedli k Prorokovi, který se zeptal: "Abu Sufjane, cožpak ještě nevidíš, že není boha kromě Alláha?" Ten odpověděl: "Pokud by byl ještě nějaký jiný, určitě by mi do dnešního dne pomohl." Prorok řekl: "Styď se Abu Sufjane! Už je čas, abys uvěřil, že jsem skutečně Prorokem Alláha." Abu Sufjan si uvědomoval, že ho Omar nemůže zabít, a proto po chvíli odpověděl: "Přestože vidím, že jsi dobrý a laskavý člověk, nemohu tomu věřit." V tu chvíli řekl Al-Abbás, který stál vedle něj: "Uvěř, tak jako jsem to udělal já." Abu Sufjan stál chvíli zaražen, že je Al-Abbás také muslimem a pak přede všemi přísahal pokojným a čistým hlasem: "Není boha kromě Alláha a Muhammad je jeho Prorok."

Prorok přikázal Abu Sufajnovi, aby se vrátil do Mekky a všem řekl, že příští ráno vejdou muslimové do města. Než Abu Sufajn odešel, navrhl Al-Abbás Prorokovi, aby Abu Sufajnovi dal nějakou funkci, neboť je to vážený člověk. Prorok tuto radu vyslyšel a obrátil se k Abu Sufjanovi: "Řekni lidem, že každý, kdo se schová ve tvém domě, bude v bezpečí." To byla pro Abu Sufjana velká čest. Prorok mu slíbil, že každý, kdo zůstane ve svém domě nebo v domě Abu Sufjana či v Kábě, bude v bezpečí.

Abu Sufjan se rychle vrátil do města. Vydal se přímo na horu, na kterou vystoupila v minulosti i Hadžar, když hledala vodu pro svého syna, a ze které později promlouval Prorok a svolal Kurajšovce. Řekl: "Obyvatelé Mekky, ohně, které jsme viděli kolem, jsou ohně Muhammadova ležení a jeho lidí. Přišel s velkou armádou, se kterou se nemůžeme srovnávat. Nejlepší by bylo, kdybychom se vzdali. Každý, kdo zůstane v mém domě nebo ve svém vlastním či v Kábě, bude v bezpečí."

Brzy ráno následujícího dne vkročili muslimové do města ze všech stran. Řídili se rozkazem, že nesmí ublížit nikomu, dokud se je nebudou snažit zastavit. Po příjezdu sesedl Prorok z velblouda a poklonil se, aby poděkoval Alláhovi za vítězství. Nevěřící tak viděli, že přijel v míru. Lidé opouštěli své domy a běželi směrem ke Kábě. Tam uviděli Proroka a ostatní, jak provádějí rituální obcházení Káby "tawaf". Když skončili, řekl: "Není boha kromě Alláha a není nikdo, kdo by mu byl roven. Ženy a muži Kurajšovců, nebuďte pyšní, protože všichni jsme si rovni. Všichni jsme potomci Adama, který byl stvořen z hlíny." Potom jim recitoval tyto verše:

Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější - a Bůh je vševědoucí a dobře vyrozuměný. (49:13)

Opět se k nim obrátil a řekl: "Ó Kurajšovci, co myslíte, že s vámi udělám?" Lidé o tom začali přemýšlet, protože podle vojenského práva by je mohli všechny vzít do otroctví. Věděli ale, že Prorok Muhammad je velkomyslný a odpověděli: "Budeš se k nám chovat jako dobrý bratranec a velkomyslný bratr." Odpověděl na to slovy, které řekl Josef, když jeho bratři přijeli do Egypta: "Alláh vám odpouští. On je nejmilosrdnější z milosrdných." Pak přidal: "Běžte, jste volní"

Později se Prorok vydal na horu Safa. Dav ho následoval a jeden za druhým ho brali za ruku a prohlašovali, že jsou muslimy. Pak se obrátil ke Kábě a 365 modlám, které tam byly umístěny, a recitoval:

A rci: "Přišla pravda a zmizel klam. A věru klam je něčím, co zmizí." (17:81)

Po těchto slovech modly padly na tváře. Prorok a jeho následovníci Kábu očistili. Potom Bilál vystoupil na její střechu a svolal věřící k modlitbě. Od té doby se tak děje v Mekce pětkrát denně. Kába, Dům Boží, slouží cílu, pro který byla postavena Abrahámem před 1000 lety - slouží jako svatyně Alláha, našeho Stvořitele a Mekka je duchovním centrem islámu.

Toho dne se Prorok obrátil k lidem: "Alláh učinil Mekku svatou toho dne, když stvořil nebe a zemi a bude nejsvatější ze všech až do dne zmrtvýchvstání. Zabraňuje se každému, kdo věří v Alláha, prolévat zde krev a stínat stromy. Neslučovalo se to se zákonem přede mnou a bude to tak i po mně. Také já jsem to nesměl činit. Udělal jsem to pouze jednou, protože mi to umožnil hněv Alláha na svůj lid. Mekka tak získá svou dávnou svátost. Vy zde shromáždění, běžte a řekněte o tom ostatním."