Hidžra

Když všichni odešli do Jasribu, zůstal Prorok sám. Čekal na svolení Alláha, aby mohl opustit město. Zůstal s ním Abu Bakr a Alí a několik muslimů, kterým Kurajšovci nedovolili odejít. Abu Bakr stále žádal, aby už mohl odjet do Jasribu, ale Prorok mu vždy odpověděl: "Nespěchej, Alláh ti určitě najde přítele na cestu."

Vůdcové Kurajšovců se setkali v domě svého předka Kussaje, jak bylo zvykem, když chtěli rozhodovat o něčem důležitém. Hledali způsob, jak by se zbavili Proroka, než stačí odejít do Jasribu. Během jejich rozhovoru se u dveří objevil Satan v podobě starého váženého muže. Když ho uviděli, ptali se, kdo to je. Odpověděl, že je šejchem z hor, který když uslyšel, co se děje, tak jim přišel poradit a pomoci. Viděli, že vypadá jako vážený člověk a pozvali ho mezi sebe. Každý z vůdců předkládal své návrhy, ale nemohli se shodnout, dokud Abu Džahl nepředložil svůj plán. Každý kmen vyšle jednoho silného muže a všichni půjdou čekat před dům Proroka a zaútočí na něj, až vyjde. Tak by se mohli pomstít. Vina za jeho zabití by padla na všechny kmeny a rodina Proroka by se pak nemohla pomstít. Když to Satan uslyšel, řekl: "Ten člověk má pravdu. Podle mého názoru je to jediná věc, kterou můžeme udělat." A tak začali plánovat vraždu Proroka.

A hle, ti, kteří neuvěřili, chystali proti tobě úklady, aby tě zadrželi, a nebo zabili či vyhnali. A chystali úklady, avšak i Bůh chystal úklady, vždyť Bůh je nejlepší v strojení úkladů. (8:30)

Než přišla noc, ve které měl být Muhammad zabit, přišel k němu archanděl Gabriel a řekl: "Nespi dnes ve svém lůžku." Prorok pochopil, co se má stát a poprosil Alího, aby ležel v jeho posteli. Slíbil, že se mu nic nestane. Když nadešla osudná noc, vrahové se shromáždili před Prorokovým domem a čekali, až vyjde. Prorok se přesvědčil, že je Alí v bezpečí a opustil dům. Na tento krátký okamžik Alláh odebral bojovníkům zrak, takže ho nemohli vidět. Muhammad nad jejich hlavami rozsypal hrst písku a recitoval tyto verše:

Já sín. Při moudrém Koránu, Ty jsi vskutku jedním z vyslanců, který po stezce přímé jde, který je mocným a slitovným seslaný, aby jsi varoval lid, jehož otcové nebyli varováni, takže jsou lhostejní. A uskutečnilo se již Naše slovo nad většinou z nich - však oni nevěří. A vložili jsme na jejich šíje řetězy, které až k bradám sahají, takže hlavy mají zvednuté. Před ně i za ně jsme umístili přehradu a přikryli jsme je, takže nevidí. (36:1-9)

Bojovníci čekali celou noc a byli rozzlobeni, když ráno viděli vycházet pouze Alího. Zjistili, že jejich plán selhal. Prorok se zatím vydal do domu Abu Bakra a řekl: "Alláh mi sdělil, že je čas opustit Mekku." "Spolu?" zeptal se Abu Bakr. "Spolu," odpověděl Prorok. Abu Bakr se rozplakal radostí, když viděl, že slibovaným společníkem na cestu je sám Muhammad. Řekl: "Ó Posle Alláha, zde jsou připraveni dva velbloudi." Potom se odešli schovat do jeskyně na hoře Tawr na jih od Mekky. Když byli za městem, Prorok se otočil a řekl: "Z celé země Alláha, toto je pro Něj i pro mě nejdražší kout. Kdyby mě mí lidé nedonutili odjet, nikdy bych to místo neopustil!" To se stalo 12. 9. 622. Když Kurajšovci zjistili, že Prorok odcestoval, vypravili se ho pronásledovat. O tři dny později se dostali k jeskyni, kde se Prorok s Abu Bakrem ukrývali. Stala se ale velmi podivná věc. Pavouk pokryl svou sítí celý vchod do jeskyně a holub s holubicí si našli poblíž úkryt. Když lidé z Mekky stáli u jeskyně, dělila je od uprchlíků pouze pavoučí síť. Abu Bakr se začal obávat o jejich životy. Pošeptal Prorokovi: "Jsou velmi blízko. Jestli se některý z nich ohlédne, uvidí nás." Ale uspokojila ho odpověď Proroka: "Co myslíš o dvojici lidí, kteří mají jako třetího Alláha?"

Nermuť se, vždyť Bůh je s námi! (9:40)

Pronásledovatelé zjistili, že do jeskyně nikdo nevstoupil, protože pavučina nebyla poškozena a holub by si zde nenašel úkryt, takže nakonec odešli a do jeskyně nevstoupili. O tři dny později se Prorok a Abu Bakr rozhodli jeskyni opustit. Přišel průvodce, který je měl dovést do Jasribu a přivedl velbloudy.

Pronásledovatelé se vrátili do Mekky a určili odměnu 100 velbloudů pro toho, kdo Proroka dostihne. Mezi těmi, kteří se ho vydali pronásledovat byl i jeden slavný bojovník Suraka ibn Málik. Ten je také dostihl. Když se k ním však přiblížil, jeho kůň zapadl po kolena do písku. Tak se to stalo třikrát. Suraka pochopil, že Proroka chrání mocnější síla a žádal ho o odpuštění. Prorok mu odpustil a navíc mu slíbil zlaté náramky, které nosí perský král (Kisra). Suraka se pak vrátil zpět do Mekky a ostatním řekl, že je další pronásledování zbytečné, vždyť se to nepodařilo ani jemu.

Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Bůh mu pomohl již dříve v době, kdy ho vyhnali nevěřící a když byl jedním ze dvou; Když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: "Nermuť se, vždyť Bůh je s námi!" A seslal mu Bůh svůj klid a podpořil ho vojsky pro vás neviditelnými a ponížil slova těch, kteří nevěřili, zatímco slovo Boží je nejvyšší - Bůh je zajisté mocný a moudrý. (9:40)

Odchod Proroka z Mekky se nazývá hidžra neboli migrace. Byl to první krok k rozšíření islámu na celý svět a od roku hidžry začíná muslimský kalendář.