Noční cesta

Jedné noci spal Prorok nedaleko Káby. Bylo to v místě, kde spával i Abd al-Muttalib. Zde ho probudil archanděl Gabriel. Později Prorok vyprávěl, co se stalo: "Posadil jsem se a on mě chytil za ruku. Přivedl mě ke dveřím Káby, kde byl připraven Buraq (zvláštní bílý kůň)."

Prorok vyprávěl, jak na něj nasedl a jak se s Gabrielem po boku přenesl z Mekky do mešity Al-Aksa v dalekém Jeruzalému. Tam Muhammad mezi ostatními proroky nalezl Abraháma, Mojžíše a Ježíše. Muhammad stál v čele modlitby. Pak mu přinesli dva džbány, jeden naplněný vínem a druhý mlékem. Vybral si mléko. Na to mu řekl archanděl Gabriel: "Byl jsi doveden ke skutečné přirozenosti člověka (fitrah) a to se stane i s tvými lidmi, Muhammade."

Prorok pak pokračoval ve vyprávění, jak prošli přes bránu nebes a uviděli říši andělů. Mezi nimi byl i Málik, strážce pekel, který se nikdy neusmívá. Málik se přiblížil k Prorokovi a ukázal mu pohled na peklo a ukrutné utrpení, které je tam připraveno. Potom ho andělé provedli přes sedm nebes, jedno po druhém. Během této cesty opět uviděl Ježíše, Mojžíše a Abraháma. Muhammad řekl, že nikdy neviděl člověka, který by mu byl tak podobný jako Abrahám. Viděl také Jana, Josefa, Idríse a Árona. Nakonec se dostal k Sidrat al-Muntaha, kde před ním ještě nebyl žádný prorok. Zde obdržel příkazy pro věřící.

Uvěřil posel v to, co od jeho Pána mu bylo sesláno. Uvěřili všichni věřící v Boha, Jeho anděly i Jeho posly a My neděláme rozdíl mezi Jeho posly - a řekli: "Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o Tvé odpuštění prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný náš cíl!" (2:285)

Později byl odveden před Alláha, kde mu bylo přikázáno, aby se muslimové modlili padesátkrát denně. Později Prorok vzpomínal: "Na zpáteční cestě jsem potkal Mojžíše. Zeptal se mě, kolik modliteb denně se musí muslimové modlit. Když jsem řekl, že padesát, odpověděl, že mí lidé jsou velmi slabí a ať se vrátím k svému Pánu a poprosím ho, aby snížil počet modliteb pro mě a můj lid." Prorok tak učinil a počet modliteb byl snížen o deset. "Cestou jsem znovu míjel Mojžíše a on řekl to samé. A to se opakovalo tolikrát, až nakonec zůstalo pouze pět denních modliteb. Mojžíš však řekl, že je to stále mnoho, ale já jsem odpověděl, že už se stydím žádat o další úlevy a znovu už jsem se nevrátil. Ti mezi námi, kteří se budou modlit pětkrát denně, budou odměněni, jako by se modlili padesátkrát."

Další den ráno, když se Prorok vrátil ze své neobvyklé noční cesty do Mekky, vyprávěl Kurajšovcům, co se stalo. Většina odpověděla: "To není možné! Karavana do Sýrie cestuje měsíc a další měsíc trvá její návrat! Není možné cestovat tak daleko během jediné noci!" I mnoho muslimů bylo překvapeno a chtěli, aby jim Prorok o všem vyprávěl. Někteří to běželi oznámit Abu Bakrovi, který řekl: "Jestli to říká sám Muhammad, tak je to pravda. Pamatujte, že k němu přichází slovo Alláha bezprostředně z nebe na Zem v noci i ve dne. Cožpak to není větší zázrak než tato noční cesta?" Abu Bakr se vydal do mešity a poslouchal, jak Prorok popisuje Jeruzalém. Řekl: "Říkáš pravdu, ó Proroku Alláha." Od té doby byl Abu Bakr nazýván As-Siddík, což znamená ten, který dosvědčuje pravdu. Ostatní také začali Prorokovi věřit, když popsal dvě karavany, které viděl na zpáteční cestě do Mekky. Vše, co řekl se potvrdilo, protože karavany přijely v čase, který předpověděl.

Sláva tomu, jenž za noci přenesl Svého služebníka z Posvátné mešity do mešity Al Aksa, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On je věru slyšící a jasnozřivý. (17:1)

Při hvězdě padající! Váš druh nebloudí, ani nebyl sveden, ani nehovoří ze svého vlastního popudu. Je to vnuknutí, které mu bylo sesláno, které ho naučil On - silný mocí, silou vládnoucí; a vzpřímeně se tyčil, zatímco byl na nejvyšším obzoru. On se potom přiblížil a spustil se dolů na vzdálenost dvou luků, možná byl i ještě blíže, a vnukl svému služebníku to, co mu seslal. A jeho srdce mu v tom, co viděl, nelhalo. Chcete snad pochybovat o tom, co viděl? Vždyť Ho viděl již u příležitosti jiného sestoupení, poblíže lotosového stromu u nejzazšího okraje, u něhož je zahrada věčného příbytku. A když přikrylo lotosový strom to, co jej přikrylo, oko se neodvrátilo ani nebloudilo, a věru spatřil největší znamení svého Pána! (53:1-18)