Alí je dobrým studentem na základní škole. Jeho učitel i jeho přátelé ho mají velmi rádi. Je vždy připravený, váží si své maminky, svého tatínka a těch, kdo jsou starší než on. Ale Alí často přehání co se týká věcí, které se mu stanou a dělá si starosti z toho, co se ještě ani nestalo.
Například když mají mít ve škole zkoušky, vždycky se bojí, že dostane špatnou známku, a i když tvrdě a pilně studuje, dělá si velké starosti. Pak má problémy se soustředěním a někdy odpoví špatně na otázku, na kterou ve skutečnosti umí odpovědět velmi dobře.


Když se objeví něco, co Alí neumí, nebo když se věci nedějí tak, jak by chtěl, rychle se naplní beznadějí a smutkem. Příliš přemýšlí nad tím, proč něco nedokázal a zlobí se sám na sebe.


Jednou, když se Alí vracel ze školy, byl velmi šťastný, a jako obvykle nadšený. Když přišel domů, jeho maminka právě v kuchyni připravovala večeři. Hned jí začal vyprávět, co se přihodilo ve škole.

Mami“, řekl Alí nadšeně: „O víkendu jedeme se školou na piknik. Budeme jíst dobré jídlo, hrát si s míčem, půjdeme na pěší výlet, budeme zpívat písně a hrát hry. Není to skvělé?“


Ano Alí, to je velmi dobrá zpráva,“ usmála se maminka. „Teď pojď, umyj si ruce a udělej si úkoly.“


Alí udělal, co mu maminka řekla. Umyl si ruce a tvář a začal si dělat domácí úkol. Stále byl nadšený. Přemýšlel, kolik legrace bude na pikniku. Znenadání se mu hlavou mihla myšlenka. „Co když budu o víkendu nemocný? Pak nebudu moci jet na piknik. Budu muset zůstat doma v posteli, zatímco moji kamarádi si budou hrát s míčem.“ Náhle se rozesmutnil. Všechna radost zmizela. Začal o tom přemýšlet, když pracoval na svém domácím úkolu.


Když byla večeře už téměř připravena, Alího tatínek přišel domů. Maminka je zavolala k jídlu. Všichni si sedli ke stolu. Alí byl ze svých špatných myšlenek tichý a smutný.
Maminku tato změna velmi překvapila a tatínek si také všiml, jak je Alí skleslý.


Začali si jako vždy povídat:

„Co jsi dnes dělal ve škole?“ zeptal se tatínek.

„Učili jsme se několik nových věcí, tati,“ odpověděl Alí.

„V matematice jsem šel k tabuli a vyřešil jsem úkol, který nám náš učitel zadal.“

„Neřekneš tatínkovi tu dobrou zprávu, co jsi dnes dostal, Alí?“ zeptala se maminka.

„O víkendu jedeme na piknik, tati.“

„To je dobrá zpráva, Alí,“ usmál se tatínek. „Ale nemáš z toho velkou radost.“

Maminka dodala: „Byl jsi opravdu šťastný, když jsi přišel ze školy, ale teď vypadáš sklesle.“

Alí odpověděl: „Ano, měl jsem radost, ale potom mě napadlo něco špatného a to mi vzalo náladu.“

„Copak se stalo?“ zeptal se tatínek.

Alí mu řekl: „Jestli o víkendu onemocním a nebudu moci jet na piknik, budu tak nešťastný.“


Maminka se ho snažila ujistit: „Alí, teď nejsi nemocný, a my nemůžeme vědět, co se později stane. Je správné, abys byl smutný z toho, o čem nevíš, jestli se stane nebo nestane?“


Tatínek dodal: „Podívej se, Alí. To Satan ti vložil do mysli tyto špatné myšlenky, abys se trápil nad věcmi, o kterých ani nevíš, jestli se stanou. Tomu se říká úzkost. Všechny špatné myšlenky, které přicházejí do naší mysli, nebo všechny obavy, které cítíme v našich srdcích, jsou starosti, které nám poslal Satan. Alláh nám v Koránu říká, co bychom měli dělat, když se nám to přihodí:“




A kdykoliv tě bude znepokojovat návod satanův,
hledej útočiště u Alláha,
vždyť On Slyšící je i Vševědoucí.

(Korán 7:200)

Wa ´immá janzaghannaka mina ´š-šajtáni nazghun
fastacidh bi´llahi ´innahu samícun calím.





Alí,“ řekla maminka, „Když se tyto špatné myšlenky objeví v tvé hlavě, obrať se hned k Alláhovi a modli se.“


Jeho tatínek pokračoval:

„Alláh předem určil vše, co se v našich životech stane.
A On nám stále přeje to nejlepší.“


Jestliže nebudeš moci jit na piknik, buď si jist, že to je pro tebe ta nejlepší věc. Někteří lidé zapomínají, že ve všem je dobro, a kvůli některým událostem se trápí. Ale může to být proto, že Alláh je vlastně před něčím ochránil. Ale oni takto nepřemýšlejí, a proto mají pořád strach a trápí se.“


Alí přikývl: „Ano, teď už rozumím velmi dobře.“

„Ode dneška,když mě přepadne špatná myšlenka,
hned se obrátím k Alláhovi a budu Mu děkovat za to,
že mi dává ze všeho to nejlepší.“